Úvaha: Sto lidí, jedna správná chuť?

Autor |2020-05-22T20:47:29+02:0020. května, 2020|Sloupky|

„To není umění.“ „On nemá žádný vkus.“ „Takhle to není dobře.“ Spousta lidí je přesvědčená, že ví, jak mají věci být. Něco je správně, něco zase špatně. Mají pravdu. Co je ale skutečně správně? A kdo určuje pravidla?

Každý z nás dělá určité věci určitým způsobem. Způsobem, který považuje za nejlepší, ne-li jediný. Ještě aby ne, vždyť pro nás funguje bez chyby. A když něco není rozbité, proč to taky opravovat, že? Navíc jsme si na „svůj“ způsob přišli sami a jsme na něj proto patřičně pyšní. Prosazujeme však pouze svoje řešení, nebo už si neuvědomujeme, že lze věci dělat i jinak? „Jak ten chleba mažeš? Musíš přece takto!“ kárá rodič svého potomka v osm ráno u snídaně. Mazání chleba je pravděpodobně z povahy věci jednou z nejméně konfliktních činností na světě, přesto dokáže vyvolat emoce blížící se válce. „Vždyť jen já to dělám správně!“ Kdo má ale pravdu, když jsou dva lidé přesvědčení o svém vlastním způsobu?

O něco kontroverznějším tématem je umění. Umění v obecnějším slova smyslu, čili hudba, kinematografie, psaní, ale i malování a další okruhy. Sto lidí, sto chutí. A zmíněné přísloví skutečně platí. Někdo má rád rock, někdo zase rap a někdo pro změnu pop. Když ovšem sami sebe nazveme „kulturním člověkem“ nebo „člověkem s vytříbeným vkusem“ a současně zatracujeme určitý žánr, něco je špatně. Co je vytříbený vkus? Každé dílo má svoji cílovou skupinu. Osobně nemám rád písničky Michala Davida, ale respektuji, že lidem nabídl přesně to, co chtěli, a uspěl. Nemám ho rád, ale nemyslím si, že to není hudba nebo že je podřadný ostatním. Přece není pravda, že se všechny písně, filmy, knihy či jiná díla z určité skupiny automaticky rovnají opaku kvality. Mohou se rovnat opaku mého vkusu, nemusím je mít rád, ale jsou stejně tak uměním, jako cokoliv jiného. Někdo svému dílu obětoval čas, dal si na něm záležet, udělal jej podle sebe. A i kdyby jej udělal podle poptávky lidí, je to špatně? Nikdo mě nenutí konzumovat určitý obsah.

Moje pravda dává smysl. Pravda každého z nás dává smysl. Máme určitou zkušenost a podle ní se řídíme. Někdo ji však může mít zcela jinou. Jak můžeme objevit nové věci, když budeme ty současné dělat pořád stejně? Pokud je člověk spokojený se svou rutinou, budiž. Druhý je ale rovněž spokojený s tou svojí, nebo možná naopak se svým pestrým životem. Proč tedy dávat věci do škatulek a určovat, co je správně a co špatně? Na světě je přes sedm miliard lidí, nebyla by tu nuda, kdyby všichni dělali všechno stejně?

O autorovi:

Jsem extrovert i introvert. Miluju jazyky (jakože lingvistiku, duh). Mám specifický a značně černý humor. Ujíždím na karaoke. Vlastním spoustu knížek, které nečtu. Poslouchám všechno, jen ne rozkazy. Stereotyp je zlo, Bůh je mrtev, a taky jsem založil Denní chleba. To je asi tak všechno, co se sem vleze.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím