Úvaha: Novoroční předsevzetí? Jen důvod se naštvat

Autor |2020-01-13T16:47:27+01:0011. ledna, 2020|Sloupky|

Dali jste si novoroční předsevzetí? Alespoň ti, kteří hlasovali v naší anketě na Facebooku, podle všeho ne. A já se vám nedivím. Divil bych se ale, kdybyste si nikdy žádné nedali. Nejčastějším typem slibů, které budeme v následujícím roce dělat nebo nedělat, jsou určitě předsevzetí sportovního či, chcete-li obecněji, zdravotního typu.

Fitness centrum, cvičení doma, méně alkoholu, více procházek, kvalitnější spánek. Už předem víme, že to nepůjde, ale přesto máme tendenci se snažit. Když je ten nový rok, měli bychom přece jít do sebe. A přesně v tom je problém. Děláme věci proto, že se blíží nový rok. Tak proč něco nezkusit? Ale zmíněný přístup je postavený tak říkajíc na hlavu. Je to jako si najít přítelkyni na začátku února, abych nebyl na Valentýna sám. Zvrácená logika. Odkazujeme se na fakt, že se kolem nás něco děje a my na to musíme reagovat. Nikomu neberu ušlechtilou touhu být lepší a zlepšovat se, je ale směšné snažit se dělat věci z důvodu, že bych měl nebo že se to ode mě snad čeká.

Pojďme se někdy pozastavit nad tím, proč děláme určité věci. Ze zvyku? Možná. Často ale proto, že je od nás někdo očekává. A když je neděláme, cítíme se mimo svoji sociální bublinu. Samozřejmě je to složitější. Neříkám, že bychom se neměli řídit vůbec ničím. Když se od nás čeká, že budeme dodržovat pravidla slušného chování a nebudeme se bombardovat v kavárnách koblihami – jak to dělal například Jirotkův slavný Saturnin -, většina z nás se tím bude řídit. Ale například nutnost dávat si předsevzetí do nového roku se mi zdá směšná. Je jedním z příkladů, když se význam společenského mínění dodržuje až za hranice absudnosti. Jsou lidé, kteří neodhadnou hranici, kdy se ještě řídit vlastním rozumem a kdy si nechávat do všeho mluvit. Až budu chtít začít cvičit, půjdu, děkuji za péči. I když nejde o pevnou vůli a 100% vlastní rozhodnutí, dopadne to stejně tak, že se člověk stane tak zvaným ledňáčkem – člověkem, jemuž jeho předsevzetí vydrží do konce ledna. V lepším případě do půlky února. Pak už jen aby přišel vztek z nesplněné výzvy a je tam, kde začínal prvního ledna s kocovinou.

Abych byl upřímný, já si jedno předsevzetí pro nový rok dal. Že už si letos žádné jiné předsevzetí nedám. Ať si každý trhne kopytem.

O autorovi:

Studuji politologii, ale touha být novinářem někde v hloubi duše zůstala, jelikož žurnalistiku mám vystudovanou. Nejčastěji sice píšu o politice, ale jak už to tak bývá, řekněte mi, co vás trápí, a já si na to udělám názor. Říká se, že není víc, než když studujete nebo v práci děláte, co vás baví. Mám to štěstí, že znám obojí. A to hlavně díky vám - čtenářům. Bez vás by to fakt nebylo ono! ‘Lidé, čtěte!’ praví slavná věta. ‘Čtěte Denní chleba!’ dovolím si dodat.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím