Úvaha: Lidé nechtějí reklamu, společnosti ano. A babo raď

Autor |2020-04-20T19:43:31+02:0018. dubna, 2020|Sloupky|

„Když jsi v něčem dobrý, nikdy to nedělej zadarmo,“ říkal Joker mafiánům v Temném rytíři, kteří ho potřebovali. Dnes obecně platí spíš poupravená verze zmíněného citátu: „Nedělej nic zadarmo“. Pokud tedy člověk chce sledovat video bez přerušení nebo si třeba v klidu přečíst celý článek, musí zaplatit. Měli bychom ale být neustále bombardovaní reklamami?

„Aktivujte si prémiový účet a nenechte se rušit.“ No jo, ale kolik takový prémiový účet stojí? Chtěl jsem si jen pustit hudební podkres na oslavě. Podívám se na video, jestli to má smysl. „Video se přehraje po reklamě.“ Sakra! Reklamy na nás denně číhají na každém rohu. Proč ale nemůžeme udělat ani klik bez toho, abychom museli poslouchat, jak dobrá je určitá karta nebo jaké výhody má jistý účet? Skvělým příkladem je YouTube, na kterém mohl člověk ze začátku sledovat cokoliv a jakkoliv dlouho bez jediného přerušení. Po nějaké době přišly pěti vteřinové reklamy na začátku videa. Budiž. Poté i v průběhu videa. No tak dobře. Pětivteřinové se změnily na desetivteřinové. Achjo. A pak dvě desetivteřinové. Objem reklam se postupně zvětšuje a YouTube začíná pomalu připomínat televizi, kde už si dnes člověk stihne o přestávce skoro upéct kuře. Proč by mě měla neustále bombardovat reklama? Zaplatil jsem za televizi, zaplatil jsem za satelit, tak mě nechejte v klidu dokončit dvacetiminutový díl sitcomu. Stejný případ je i s novinami a časopisy. Když už jsem si je koupil, nechci přeci listovat jen nabídkami sekaček. Mám právo udělat něco bez placení? Měl bych mít!

Dobře, denně lidem vytváříme nebo zastřešujeme informace i zábavu, tak jak přežijeme? Rodina se sama nenakrmí a nájem se sám nezaplatí. Necháme dalším firmám prostor pro sebepropagaci. Člověku snad několikavteřinové video nebo polovina stránky nic neudělá a my můžeme pokračovat ve fungování. Aha, tak udělá. No a co kdybychom udělali jednu verzi pro ty, kteří občasnou reklamu přežijí, a druhou verzi pro ty, kteří reklamu nesnesou. Můžou nás přímo podpořit menším poplatkem a my je reklam zbavíme. Ani to není ideální? Společnosti chtějí peníze, to je logické. A pokud za ni člověk nemusí platit, nabízí se reklama jako funkční model. Sem tam člověka přeruší zpráva o prémiovém účtu nebo si před videem počká deset vteřin. S expanzí či klesajícími zisky přichází větší obsah reklamy k vyprodukování většího obnosu peněz. Mám tedy jako společnost právo na výdělek a fungování? Měla bych mít!

Člověka nebaví neustále čekat nebo přeskakovat reklamy, chce obsah. Společnosti ale musí uživit zaměstnance a vydělávat peníze. Reklamy tedy nezmizí, minimálně v nejbližší době. Lidé tudíž nebudou nikdy stoprocentně spokojení. Otázkou zůstává, jak nastavit reklamám mez. Kolik reklam je v pořádku a kolik ne? A komu by měl být v dnešní společnosti upřednostněný? Jedno je jasné, a věděl to už Auguste Comte: Všechno je relativní.

O autorovi:

Jsem extrovert i introvert. Miluju jazyky (jakože lingvistiku, duh). Mám specifický a značně černý humor. Ujíždím na karaoke. Vlastním spoustu knížek, které nečtu. Poslouchám všechno, jen ne rozkazy. Stereotyp je zlo, Bůh je mrtev, a taky jsem založil Denní chleba. To je asi tak všechno, co se sem vleze.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím