Úvaha: Kdo se moc ptá, nikdy se nic nedozví

Autor |2019-11-11T14:09:01+01:009. listopadu, 2019|Sloupky|

Stanislav Grospič a okupace v roce 1968, Tomio Okamura a koncentrační tábor v Letech nebo také Petr Pithart a listopad 1989. Tři současné příklady momentů, při kterých dochází k otevřené konfrontaci názorů, jež se nebojím nazvat veřejným míněním či alespoň většinovým nebo nejprosazovanějším (a to nemusí být totéž) názorem. Zde se dostávám na tenký led, obzvlášť v případě posledního jmenovaného. Chci proto avizovat jednu věc: je důležité vzít v potaz, které výroky jsou konfrontované, resp. jak moc je konfrontace na místě. Ale o tom později. Prvotní myšlenkou je poukázat na fenomén, který ne že by byl význačný pouze pro naši dobu, ale nyní si jej můžeme víc všímat.

Tím fenoménem je zpochybňování nebo právě konfrontace společensky uznaných tezí. S rozvojem dnešních technologií není sebemenším problémem poslat svůj nekonformní názor lidově řečeno do světa. Jak jsem ale zmínil již na začátku, zdaleka to není pouze prvkem dneška. Koneckonců můžeme zmínit konspirační teorie táhnoucí se od dob vražd Abrahama Lincolna nebo o sto let později J. F. Kennedyho, nemluvě o spekulacích ohledně vzniku pyramid. Právě teď ale přichází doba k položení otázky – o čem pochybovat a co konfrontovat?

Je to debata, která nemůže skončit jednoznačnou a hlavně všeobecně platnou odpovědí. Právě proto její výsledek nikdy neuspokojí všechny. Existují otázky, při kterých na stole nejsou úvahy o kompromisu. Něco mezi dopravní nehodou a invazí? To asi ne. Možná mě budou mít někteří za blázna, ale mimozemšťany stavějící pyramidy si dokážu představit podstatně lépe než neexistenci koncentračního tábora, o kterém nám dodnes mohou někteří ze svých vzpomínek vyprávět.

Naše doba se posunula. Ptáme se i na věci, které se zdají lidským rozumem nezpochybnitelné. A proč? No právě proto, že diskutovat už můžeme o všem. Nezakazuji tím samozřejmě diskuzi a už vůbec nevolám po jejím omezení. Spíš pobízím, nebo lépe řečeno vyzývám, každého z nás, aby se občas zamyslel. Zamyslel nad tím, co může a co by nemělo být legitimním předmětem diskuze. Mohlo by se nám totiž stát, že ze sebe v zápalu svobodné diskuze uděláme lháře nebo úplné hlupáky. Ale před tím nás nikdo neochrání, stačí zapojit držák na míchu.

O autorovi:

Dnes se o lidech jako já říká, že jsou zatíženi aktivní participací na veřejném dění. Já jsem prostě zvědavý a ukecaný. Vzhledem k tomu, že studuji politologii a žurnalistiku, celkem to sedí. Každý rok v květnu se pak věnuji hokejovému koučování a mám i jednu nechutnou libůstku - občas koukám na TV Barrandov. Nesuďte mě... Díky, že jste tady. :)

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím