Úvaha: Jsou úspěšní lidé prospěcháři?

Autor |2020-10-31T16:04:27+01:0030. října, 2020|Sloupky|

Mark Zuckerberg, Steve Jobs, Kobe Bryant, Zlatan Ibrahimovič a seznam jmen by mohl pokračovat dál a dál. Všichni patří mezi špičku své doby v daném oboru, ne-li špičku historie. Zuckerberg ale „ukradl“ Facebook spolužákům, Jobs téměř šikanoval své spolupracovníky, Bryant se nedělil o míč a Ibrahomovič je zahleděný sám do sebe. A právě díky zmíněným věcem se dostali na špičku. Bylo to prospěchářské?

Cesta na vrchol – a teď mám na mysli naprostý vrchol – v určitém oboru je složitá a plná překážek. A ty, kteří se jej snaží zdolat, lze rozdělit do dvou skupin: vršek se spodkem, a střed. Zatímco střed může být mixem různých povah, vršek se spodkem má jedno stejné – klapky na očích. Aby člověk dosáhl na vrchol, musí být zpravidla odhodlaný obětovat cokoli. A přesně v tom tkví jádro věci. Potenciálně úspěšní lidé jsou hnaní chtíčem a odhodláním. A buď jsou dostatečně silní na to, aby si prosadili své, nebo skončí hned na začátku, protože se akorát zprotiví ostatním. Ti, kteří pak zvládnou projít začáteční fází mají velkou šanci na úspěch. Jsou ale vážně prospěcháři?

Nesnaží se záměrně ublížit ostatním, jen zkrátka dělají, co je potřeba. Mají svůj cíl a jdou si za ním. Zuckerberg uviděl produkt a věděl, že jej dokáže udělat úspěšnějším. Věděl, že jeho schopnosti jsou nad schopnostmi ostatních, a konal. Pohltila jej myšlenka. Jobs si usmyslel, že bude jeho počítač výkonnější a menší než ostatní. Ti, kteří mu odporovali, skončili. Jednoduše nesdíleli stejné odhodlání. Zuckerberg nepřebral Facebook natruc, Jobs nevyhodil ty, které neměl rád. Je to skutečně prospěchářské? Ano i ne.

Prospěchářství či sobectví znamená, že člověk dbá na svůj vlastní prospěch a neohlíží se na druhé. Ano, pak jsou prospěcháři. Ale minimálně v Česku mají obě zmíněná slova pejorativní (hanlivý – pozn. red.) nádech. V tomto pojetí pak nejsou, vzhledem k výše zmíněnému. Komu je někde naděleno, jinde mu musí chybět. A v případě úspěšných lidí to mnohdy bývá právě v empatii. Někam míří a prostě tam dojdou, hlava nehlava. Nechápou, že ostatní nesdílí jejich nadšení a píli. Byť se tedy ostatním mohou zdát jako sebestřední, neféroví hráči, oni sami si nic z toho nemusí uvědomovat. Ale nakolik si to skutečně uvědomují, zůstane otázkou, protože jim do hlavy nikdo nevidí. Možná jsou někteří skutečně zákeřní. Možná taky ne.

Jsou tedy úspěšní lidé prospěcháři? To už záleží na každém a jeho úhlu pohledu. Všichni holt nemůžeme mít všechno a ze stejného základu nelze mít všechny stránky života nejlepší. Jak řekl údržbář Shaibel nadějné šachistce Harmonové v Damském gambitu: „Lidé jako ty to mají těžké. Dvě strany stejné mince. Máš svůj dar a máš jeho cenu. Těžko říct, co to v tvém případě bude.“ Úspěch se zpravidla podepíše na jiné stránce člověka. Otázkou zůstává, zda za to stojí.

O autorovi:

Jsem extrovert i introvert. Miluju jazyky (jakože lingvistiku, duh). Mám specifický a značně černý humor. Ujíždím na karaoke. Vlastním spoustu knížek, které nečtu. Poslouchám všechno, jen ne rozkazy. Stereotyp je zlo, Bůh je mrtev, a taky jsem založil Denní chleba. To je asi tak všechno, co se sem vleze.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím