Médii i Poslaneckou sněmovnou minulý týden otřáslo projednávání jednoho z nejdůležitějších legislativních předpisů - zákona o státním rozpočtu. Obzvlášť zrušení takzvané superhrubé mzdy. Věc má samozřejmě mnoho rovin, jsme ale svědky něčeho, na co jsme museli čekat od roku 2013. A sice náznaku "staré dobré" politiky. Proč nás to tedy překvapuje?
Někdy se stane, že člověk míní a osud mění. Článek o kongresu Občanské demokratické strany jsem plánoval od sobotního dopoledne. Načež ovšem přišla překvapivá zpráva o úmrtí předsedy Senátu Jaroslava Kubery. Téměř celý článek jsem přepsal. Pak jsem si ale řekl, že ne. Jaroslav Kubera si stál za svými názory a podle toho, jak na mě působil, se odvážím hádat, že falešné zjemňování "jen proto, že zemřel" by neschvaloval. Strana se totiž v sobotu odhodlala k několika věcem, které stojí za zmínku.
Že Václav Klaus mladší založí stranu, bylo jasné. Někteří se i celkem přesně tematicky trefili při odhadu jména. Vlastenci už asi byli zabraní, zůstala Trikolóra. I ta ale celkem přesvědčivě dokáže vypovídat o tom, jaká bude Klausova politika a jaké budou jeho proklamované priority - tradiční rodina, národní stát a zdravý rozum. Je vám to povědomé?
Abych se přiznal, tento článek jsem začal psát v pátek, před programovou konferencí ODS, kde Petr Fiala pronesl jeden ze svých nejlepších, ne-li nejlepší proslov za dobu svého předsednictví. Potom přišla sobota a mně bylo jasné, že původní koncept můžu rovnou zahodit. Vzápětí mi ale došlo, že situace se má přesně naopak. Je totiž nezpochybnitelné, že sobota byla pro ODS přelomovým a velmi důležitým dnem.