Sloupek: Jestli toto čtete, už je pozdě

Autor |2020-03-12T16:16:45+01:0010. března, 2020|Sloupky|

Pokud se vám můj deník dostal do ruky, pravděpodobně už jsem po smrti. Když jsem o koronaviru četl poprvé, nekladl jsem mu větší důraz. Měl jsem starosti s bakalářkou, kamarády, životem. Ale člověk neocení, co má, dokud o to nepřijde. Doufám tedy, že jste měli víc štěstí než já a třeba právě zahajujete novou epochu v dějinách lidstva. Následující řádky mohou pomoci v objasnění vývoje celosvětové situace a poučení se z ní.

 

9. ledna 2020

Začínají se objevovat zprávy o nějakém novém koronaviru, zemřel na něj první člověk. Ale je to v Číně, takže pohoda. Určitě se jedná jen o nafouklou bublinu a k nám se to ani nedostane.

 

16. ledna 2020

Tak jo, už umřeli dva lidi a dostalo se to i do Thajska a Japonska. Snad se nebude šířit dál a pohlídají si ho. Přece jenom se zatím nakazilo „jen“ osmačtyřicet lidí.

 

24. ledna 2020

Po Americe už je i ve Francii. Skoro tisíc nakažených, šestadvacet mrtvých a jedenáct zemí. Mám se bát?

 

7. února 2020

Nakažených už je přes třicet tisíc, mrtvých přes šest set, ale četl jsem, že stoupá i počet vyléčených. Tak snad bude vše v pořádku.

 

23. února 2020

Po Itálii se dalším epicentrem šíření koronaviru stal Írán. Za chvíli bude i u nás.

 

28. února 2020

Lidé začali ve velkém skupovat trvanlivé suroviny. Mouka, těstoviny ani konzervy už nejsou k dostání a já se tak musím připravit na život bez špaget aglio olio a cukroví.

 

1. března 2020

A je to tady! Už je v Česku! Ti lidi věděli, proč nakupují zásoby. Co teď mám dělat? Bez trvanlivých surovin nepřežiju tak dlouho.

 

10. března 2020

Itálie je v karanténě. U nás zavřeli všechny školy a lidé mají zákaz shromažďovat se ve více než sto lidech. Co bude dál?

 

15. března 2020

Cítím, jak pomalu hloupnu. Těstoviny už jsem neměl, ani nepamatuji, a s kamarády si radši jen volám.

 

11. dubna 2020

Vláda zakázala vycházení z domů a omezila přísun energií. Každá rodina dostává denní příděl jídla od rozvážející služby. Slyšel jsem zprávy, že mrtví v Číně začínají ožívat.

 

5. května 2020

Elektřinu už nějakou dobu nemáme a došly nám svíčky. Na život ve tmě už jsem si zvykl. Suroviny nám vozí jen občas a kvůli šetření vody se celá rodina koupeme v jedné vaně. Vždy si taháme stébla trávy, kdo půjde poslední.

 

13. června 2020

Jídlo i pití jsou privilegiem. Nepamatuji si, kdy jsem se naposledy koupal. Sem tam přijde překupník, se kterým měním svoji sbírku komiksů za konzervy s tuňákem. Na zahradě jsme si vybudovali sběrač dešťové vody, kterou po převaření pijeme. Taky nám dochází plynové lahve.

 

2. července 2020

Už nemám, co bych vyměnil za jídlo. Sběrač vody nám pravidelně ničí oživlé mrtvoly po koronaviru. Ulicemi jich chodí několik do hodiny. Zažíváme zatím nejhorší období ode dne D.

 

29. července 2020

Na své narozeniny jsem snědl mámu. Už to nešlo vydržet, dlouho jsme hladověli. Každý den si kreslím po zdi a mým novým nejlepším kamarádem je díra v obýváku. Často si povídáme, aby nám čas plynul rychleji. Z posledních informací už většina lidí na světě umřela. Elity se schovaly do skrýší a odvážlivci jako já přežívají v různých koutech zeměkoule. Lituji, že jsem se nedíval na The Walking Dead, mohl jsem se přiučit.

 

8. srpna 2020

Nezvládám to. Samota mě ubíjí, jídlo došlo před několika dny a nevidím důvod dál žít. Ráno se asi naposledy nadechnu čerstvého vzduchu a vyjdu ven do ulic přeplněných mrtváky. Asi přitom budu myslet na Smetanovu Vltavu. Sbohem.

O autorovi:

Jsem extrovert i introvert. Miluju jazyky (jakože lingvistiku, duh). Mám specifický a značně černý humor. Ujíždím na karaoke. Vlastním spoustu knížek, které nečtu. Poslouchám všechno, jen ne rozkazy. Stereotyp je zlo, Bůh je mrtev, a taky jsem založil Denní chleba. To je asi tak všechno, co se sem vleze.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím