Recenze: Půlnoční evengelium vyšlapává novou cestu a nutí k zamyšlení

Autor |2020-05-01T17:25:16+02:0030. dubna, 2020|Recenze|

Ani Adventure Time, ani Rick a Morty. Novinka z produkce Netflixu Půlnoční evangelium (v originále The Midnight Gospel) přináší něco úplně jiného – animovaný podcast. A jedná se o opravdu specifické dílo.

Půlnoční evangelium je jako trip, několikahodinový výlet, chcete-li. Nejprve vás hodí do akce, akce plné vizuálů. Sami nevíte, co se děje nebo co si máte myslet a jen se necháváte vést. S postupem času – jakmile se zorientujete a konečně pochopíte, co se děje – vás donutí se zamyslet. Nad vším. Nad hlubokými myšlenkami každého dílu, ale třeba také vlastními zkušenostmi a životem. Ke konci se pak témata stávají možná až příliš reálnými a po rychlém a veselém vzletu pomalu dosedáte na zem. Čím dál častěji v hlavě vyvstávají otázky a mnohdy i přichází uvědomění. S posledním dílem se dostaví určité usmíření sama se sebou a pochopení, že vše zkrátka není veselé a třpytivé. Přijetí této reality však nepřináší strach, ale vnitřní klid. Po více než třech hodinách člověku nakonec s příjemným úsměvem na tváři třeba i ukápne slza, která celý výlet zakončí.

Nejen celé Půlnoční evangelium dává smysl, ale také jeho jednotlivé díly. Planety a prostředí, do kterých hlavní hrdina cestuje a kde následně zpovídá hosty, nejsou vybrané náhodně. Co se na první pohled zdá jako šílenost nebo nesmysl, se po necelé půlhodině vrátí okruhem zpátky a nabídne úplný obraz. Podobně jako když maluje Bob Ross. Nejprve začne nekonkrétními čmáranci, následně přidá detaily a ve výsledku je z původních šmouh celistvá scenérie. Čímž se dostávám k vizuálům. U tvorby Půlnočního evangelia se totiž spojila dvojice Pendleton Ward a Titmouse Studios, která vdechla život již zmíněnému Adventure Time (česky Času na zážitky). A nutno dodat, že opět odvedli skvělou práci. Kromě osobitého stylu, který tvůrčí dvojice přináší, je až k neuvěření, co dokáží vymyslet za stvoření a nápady. (Namátkou nedokážu vybrat, ale stačí se podívat na trailer níže.) Podobně jako Christopher Nolan s Hansem Zimmerem, i tandem Ward-Titmouse-Trussell tvoří jedinečnou symbiózu. Kdo že je ten třetí? Tvůrce podcastu, bez něhož by seriál nevznikl, Duncan Trussell.

Půlnoční evangelium je, jak už jsem zmiňoval, animovaným podcastem. A předlohu mu tvoří The Duncan Trussell Family Hour amerického herce a komika Trussella. Mezi hosty osmi zanimovaných dílů patří například odborník na závislosti Drew Pinsky, spisovatel Jason Louv či dokonce Trussellova matka. Předměty diskuze jsou pak drogy, život, existence, meditace a další nevšední témata. Definitivně tak boří případné zbytky představ, že co je animované, je pro děti.

Nevyhnutelně však přichází „ale“. Pokud člověk přesně neví, do čeho jde, první díl až dva ho čeká silná dezorientace. Nemá nic, čeho by se chytil a přijde tak o podle mě jednu z lepších epizod. Dalším problémem jsou samy mnohdy vyzdvihované vizuály. I na pouhý poslech se nejedná o snadná témata k pochopení – obzvlášť v angličtině – a šílené animované světy rozhodně nepomáhají. Je totiž těžké soustředit se na existenční otázky, když vám před očima skáče dokola umírající mluvící xylofon a střílí brokovnice. Specialitou je pak pátý díl, ve kterém jsem mnohdy skoro nerozuměl zpovídanému, protože byla okolní akce až zbytečně nahlas. O to víc mě to mrzelo, když ona epizoda byla jednou z mých nejoblíbenějších.

Závěrem, Půlnoční evangelium nabízí specifický a těžko zapomenutelný zážitek. Stojí za to vymezit si tři a půl hodiny a zhlédnout jej najednou, ideálně kolem půlnoci. Není však pro každého. Tempo je pomalé, témata složitá a pokud člověk čeká seriál typu Rick a Morty, bude zklamaný. Napoprvé může být osmidílná série trochu chaotická, ale očekávám, že při druhém zhlédnutí přidám v hodnocení minimálně patku.

Půlnoční evangelium, 2020, tvůrci: Pendleton Ward, Duncan Trussell – hodnocení: 8 chlebů z 10.

O autorovi:

Jsem extrovert i introvert. Miluju jazyky (jakože lingvistiku, duh). Mám specifický a značně černý humor. Ujíždím na karaoke. Vlastním spoustu knížek, které nečtu. Poslouchám všechno, jen ne rozkazy. Stereotyp je zlo, Bůh je mrtev, a taky jsem založil Denní chleba. To je asi tak všechno, co se sem vleze.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím