Recenze: Doktor Spánek chce navázat na Osvícení, ale nedaří se mu to

Autor |2019-11-21T15:31:49+01:0019. listopadu, 2019|Recenze|

Existuje spousta úhlů pohledu, ze kterých může divák nahlížet na nově zfilmovanou knihu Stephena Kinga – Doktora Spánka. Prvním je jako naprostý nováček. Druhým jako fanoušek Kubrickova Osvícení. Třetím jako znalec Kingovy tvorby a vlastně pavouk s největší rozpletenou sítí. Rád bych se chlubil svou sítí, ale mám ji poněkud menší, patřím totiž do druhé skupiny. Tolik k úvodu, teď už přímo k filmu.

Doktor Spánek se snaží oživit divákovy téměř čtyřicet let staré vzpomínky z hotelu Overlook. Nedaří se mu to ovšem tak, jak by chtěl. Hned na začátku dá člověku přičichnout ke staré známé vůni, aby ji následně otrhl od nosu a schoval hodně daleko. Nutno ovšem dodat, že byť do rolí, kde se v Osvícení objevili ikoničtí herci, dosadil nové tváře, zvládly to více než dobře. Nová Wendy Torrencová je vzhledem velmi podobná, ovšem při zavření očí nerozpoznatelná. Po úvodní euforii nadšení upadá a emoce jezdí ve vlnách. Začíná radost, následuje mírná nuda z poměrně zdlouhavého úvodu, sem tam se objeví zajímavý vizuál či další vzpomínka na Osvícení, napětí stoupá, extáze a zase mírné zklamání. Vše je navíc proložené několika pasážemi k přemýšlení. Až na konci vám dojde, že jste se vlastně na Doktora Spánka neměli dívat jako na pokračování Osvícení, ale jako samostatný film s volnou inspirací v Kubrickově snímku z roku 1980.

Přesně v tom vidím největší problém. Doktor Spánek se očividně snaží navázat na Osvícení. Ať již zmíněnou úvodní scénou nebo konečným návratem do hotelu Overlook. Není ale přitom schopný vyvolat stejné pocity. Byť proložené několika nadpřirozenými prvky, Osvícení se pořád jeví spíš jako psychologický thriller až horor. Novinka režiséra Mikea Flenagana je děsivá jiným způsobem. Některé scény jsou nechutné, další strašidelné a sem tam je i nějaké překvapení. Pocit, který však v divákovi zanechá, je naprosto jiný. Jako klad ale vidím, že Doktor Spánek objasňuje pozadí světa, v němž se oba děje odehrávají. Až po odchodu z kina jsem si uvědomil, jak to vlastně bylo v roce 1980 s Jackem.

Dost bylo srovnávání a pojďme se přesunout přímo k Doktoru Spánkovi. Je hororem s nadpřirozenem, děsivými scénami a hlavně neskutečnými myšlenkovými bitvami. Postavy s nadpřirozenými schopnostmi ukážou v nejnovějším filmu podle Kingovy předlohy něco podobného jako v Sherlock Holmes s profesorem Moriartym, kteří sehráli šachovou partií, aniž by pohnuli figurkou. Bez očekávání Osvícení 2 je Flenaganův kus poměrně zajímavým a až na pompézní konec, který sice má symboliku, ale pořád je to Hollywood se vším všudy, i dobrým filmem. Přes první zklamání se na něj přece jenom chci podívat znovu a s novým vhledem zjistit, jestli je lepší nebo horší, než si myslím.

Závěrem snad jen říct, že Doktor Spánek stojí za zhlédnutí a ukáže jiný způsob, jakým pojmout svět s osvícenými. Není ideální, ale je dobrý. Jinak dobrý. A to je důležité. Slova samotného Stephena Kinga v doslovu knižní předlohy totiž poměrně přesně shrnují pocity z filmu: „Touhle ‚nemocí‘ netrpí jenom čtenáři. Ale i autoři. Chtějí vědět, co bylo potom. Někdy je to průšvih. Ale to se nestalo v případě pokračování Osvícení. Je to dobrá kniha. Jiná. Dobrá jinak než Osvícení. On je Danny ostatně taky dost jiný.“

Doktor Spánek do Stephena Kinga, 2019, režie: Mike Flanagan – hodnocení: 7 chlebů z 10.

O autorovi:

Jsem extrovert i introvert. Miluju jazyky (jakože lingvistiku, duh). Mám specifický a značně černý humor. Ujíždím na karaoke. Vlastním spoustu knížek, které nečtu. Poslouchám všechno, jen ne rozkazy. Stereotyp je zlo, Bůh je mrtev, a taky jsem založil Denní chleba. To je asi tak všechno, co se sem vleze.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím