Komentář: Zveřejnění výroku ministryně Maláčové je obhajitelné, ale nevhodné

Autor |2020-10-23T20:39:56+02:0020. října, 2020|Politika|

„To je bordel, co ten Babiš udělal a teďkon to všichni musíme slíznout. To je de*il. Pardon, s prominutím,“ zaznělo v neděli před désátou hodinou večerní z úst ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové (ČSSD) v pořadu 168 hodin. Zmíněný výrok vyvolal rozruch nejen kvůli svému obsahu, ale také kvůli situaci, v níž vznikl. Jednalo se totiž o poslední slova před odchodem, a hlavně po konci rozhovoru. Být to v jakékoli soukromé televizi, možná by nevznikl takový poprask. 168 hodin je však pořadem veřejnoprávní České televize.

Na začátek nutno říct, že zveřejnění výroku ministryně Maláčové je s největší pravděpodobností skutečně v pořádku. V pořádku z hlediska práva a jeho napadnutelnosti. Moderátorka a dramaturgyně pořadu 168 hodin Nora Fridrichová na svém Facebooku vysvětlila, proč ke zveřejnění došlo. Důležitou roli nehrál osobní názor Maláčové, nýbrž vztah členka vlády – premiér a s tím spojené označení za viníka krize. Fridrichová pak o celé situaci podrobněji mluvila v DVTV. K vysvětlení se přidal také Aleš Rozehnal v článku Hlídacího Psa, kde vysvětlil, že zveřejnění by nebylo v pořádku pouze v případě, když by si Maláčová přála, aby její slova byla chápaná jako vyjádření mimo záznam. A v neposlední řadě se přidal také Miroslav Kalousek (TOP 09) se zkušeností z praxe. Rovněž tak potvrdil, že Česká televize nepochybila. S ohledem na vše výše zmíněné se ale stále jedná o hraniční reportáž, což také potvrdila mluvčí České televize Karolína Blinková. Pak se ovšem nabízí zcela jiná rovina. Rovina mimo oficiální pravidla a kodexy – osobní a etická.

Prostředí politiky a politické novinařiny je nehostinné, neférové a aktéři v něm mnohdy bruslí na tenkém ledě (což ostatně dokazuje právě nedělní reportáž). Možná naivně však věřím, že i v tak nesolidárním prostředí lze zachovat určitou úroveň. Rozhovor má začátek a má také konec. Že je poté stále zapnutá kamera, je věc druhá. V obecném měřítku: pokud by po rozhovoru zaznělo skutečně radikální ohlášení – a zase, můžeme se bavit o tom, co spadá do „skutečně radikálního ohlášení“ -, chápu, že je potřeba jej zveřejnit. Osobně však tři věty ministryně nevnímám jako nutné ke zveřejnění vzhledem k historii premiéra Babiše (ANO) a ministryně Maláčové nebo samotných dvou koaličních partnerů. Byť jsou odůvodnitelné.

Politici ví, že při komunikaci s médii musí být opatrní a cokoli řeknou, už nelze vzít zpět. A to není chybou médií, nýbrž jejich povinností zprostředkovávat informace. Věřím ale, že by zejména veřejnoprávní média – jakožto nejkvalitnější, protože musí dodržovat pravidla, která ta soukromá nemusí – měla nastavovat laťku etiky a férovosti, a ne při skocích riskovat její shození. Rozhovor začne a skončí. A pokud daný politik, či politička, neřekne vyloženě zásadní informaci typu „zmanipuloval jsem volby“, zůstávají následné věty pro uši novinářů. Stejně jako by se neměly citace vytrhávat z kontextu, neměly by se podle mě přidávat ani všechny nadbytečné. Pak se kvalitní novinařina zbytečně přibližuje bulváru.

O autorovi:

Jsem extrovert i introvert. Miluju jazyky (jakože lingvistiku, duh). Mám specifický a značně černý humor. Ujíždím na karaoke. Vlastním spoustu knížek, které nečtu. Poslouchám všechno, jen ne rozkazy. Stereotyp je zlo, Bůh je mrtev, a taky jsem založil Denní chleba. To je asi tak všechno, co se sem vleze.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím