Komentář: Vzestup esportu aneb Hraní videoher už není jen zábavou

Autor |2020-10-09T20:38:37+02:008. října, 2020|Sloupky|

Fotbal, hokej, tenis. V Česku pravděpodobně první tři slova, která se člověku vybaví pod pojmem „sport“. Ne klávesnice a myš nebo ovladač a konzole. Ovšem jsou to právě videohry, které na profesionální úrovni nabývají na síle. A z mladšího bratra běžných sportů se pomalu stává konkurence.

Není tomu dávno, co klub eSuba patřící na špičku česko-slovenské esport (elektronický sport – pozn. red.) scény založil první českou Esport Univerzitu. Její členové však nemusí mít dokončenou střední školu, ani nezískají status studenta. Univerzita totiž nabízí lekce pro týmy i jednotlivce, v nichž učitelé učí jak dané herní mechaniky, tak mentální přípravu. Fungují tedy podobně jako osobní trenéři profesionálních sportovců. eSuba tak udělala další krok kupředu ve zužování mezery mezi esportem a sportem.

Byť jsou videohry v porovnání s běžnými sporty ještě v plenkách, už dnes jim šlapou na paty. Univerzity – tentokrát ty skutečné – po celém světě otevírají programy zaměřené na profesionální hraní videoher a v esport byznysu se točí čím dál více peněz. Například ve hře Dota 2 se při loňském mistrovství dohromady hrálo o více než tři čtvrtě miliardy korun. Ano, mistrovství světa v Dotě 2 je extrémním případem, ale i v Česku se dá esportem uživit. Zakladatel eSuby Ladislav Dyntar se nechal pro Seznam Zprávy slyšet, že během dvou až tří let působení v esportových týmech si může hráč na lokální scéně vydělávat nižší desítky tisíc korun. V případě následného angažmá v zahraničí pak až několik stovek tisíc korun měsíčně.

Nižší desítky tisíc možná pro někoho nezní příliš lákavě, ovšem troufám si říct, že zejména díky koronakrizi se vzestup esportu zrychlí. Nejvyšší ligy „tradičních sportů“ zaznamenávají rekordní propady ve sledovanosti, a aby mohly pokračovat, musí se zápasy hrát bez diváků a mnohdy ještě v uzavřeném areálu. Cyklisté si letos dokonce zajeli Tour de Suisse na kole z domu. Esport naopak neustále vylepšuje živé přenosy, hráči mohou hrát z domu a s rostoucí popularitou videoher jako takových vzniká lektvar úspěchu. A že virtuální sport není jen výstřelem do tmy dokazuje i fakt, že více než tři čtvrtiny týmů z nejvyšší basketbalová liga NBA mají svůj profesionální esport tým.

Videohry už zkrátka nejsou jen zálibou obrýlených šprtů. Profesionální hráči spolu žijí v týmových vilách, kde je o ně postaráno. Kluby jim kromě bydlení a stravy zajišťují také fyzickou přípravu a dbají na veškeré drobnosti spojené s podáním nejlepšího výkonu. Z vyvrhelů jsou hvězdy, které Spojené státy americké už sedm let považují za profesionální atlety. A není se čemu divit. Jedná se sice o jiný trénink, jiný typ vypětí a jiné výkony, ovšem k dosažení úspěchů v esportu je už dnes potřeba nemenší přípravy jako v jiných sportech.

Asi ještě chvíli potrvá, než se esport dostane před „tradiční sport“. Možná se před něj dokonce nikdy nedostane. Ale těším se, až budeme místo fotbalu sledovat třeba mistrovství světa v Call of Duty.

O autorovi:

Jsem milovník černého humoru a nevhodných poznámek. Taky obstojně zpívám ve sprše. Orientuji se převážně ve sportu, ale sleduji i každodenní dění. Od malička jsem rád bavil ostatní a zastávám názor, že bychom život neměli brát tak vážně. To je taky jeden z důvodů, proč jsem založil Denní chleba.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím