Komentář: Vládní nařízení jsou utopie. Děti sociální distancování nezvládnou

Autor |2020-06-10T15:00:44+02:0011. května, 2020|Sloupky|

Po dvou měsících vynucených prázdnin se v pondělí znovu otevřely základní školy. Zatím jen pro deváťáky, aby se mohli alespoň částečně připravit na přijímačky, a s přísnými pravidly. Od ministerstva školství dostali ředitelé jedenáctistránkový manuál, kterým se musí při provozu řídit. Nařizuje nošení roušek, dezinfekci rukou či rozestupy alespoň jeden a půl metru mezi žáky. Pro jistotu přikládá i nákres, jak ve třídě rozestavět lavice. Když jsem jím v neděli večer listovala, nevěřila jsem, že bude fungovat. A taky že ne.

Díky své novinářské práci jsem mohla v dnešní pondělní ráno přihlížet znovuotevření nejmenované brněnské základní školy. Krátce před půl devátou se před vchodem začali scházet deváťáci. Ze sedmadvaceti jich bylo jen třináct. Zbytek dorazil až na půl jedenáctou, kdy se skupiny vystřídaly; podle vládního plánu tak, aby nedošlo k vzájemnému kontaktu.

„Ahoj, čau!“ volaly děti nadšeně a bez váhání skákaly kamarádům kolem krku. Neviděli se přece tak dlouho! O vzájemných rozestupech nemohla být ani řeč. Což nikoho z pedagogů nepřekvapilo. „Chybělo jim sociálno, je jasné, že budou chtít být spolu. Udržet rozestupy teď bude těžké,“ přiznal samotný ředitel.

Okamžitě po vstupu do školy čekala děti dezinfekce rukou, následně se přesunuly do třídy, kterou měly hned z kraje chodby. Dál ani jít nemohly. Červenobílá výstražná páska, která prostor přehrazovala, na mě působila podivně. Byla jsem ve škole, nebo na místě trestného činu? Po příchodu do třídy si děti znovu poctivě umyly ruce a následně se rozsadily do lavic po jednom. Čekalo je šedesát minut češtiny a taky pravděpodobně jediných šedesát minut, v průběhu kterých udrží nařízené rozestupy.

Když odbila desátá, měla první skupina hotovo. Čas vydezinfikovat ruce a jít domů. Když však v půl jedenácté nastoupil před školu zbytek devítky, někteří spolužáci z předchozí skupiny tam stále ještě čekali. „Ahoj, užijte si to!“ zdravili se navzájem objetím. To už jsem se neudržela a naplno se rozesmála. Takhle vypadají rozestupy a žádný kontakt mezi skupinami? Tohle měla vláda na mysli, když tvrdila, že v nově otevřených školách budou dodržovaná přísná pravidla?

Strávili spolu devět let a teď se dva měsíce skoro neviděli. S uvolňováním pravidel se navíc čím dál častěji scházejí mimo školu, nehledě na pevně určené skupiny. Naučit žáky sociálnímu distancování se zdá jako nadlidský úkol. „Než si deváťáci po těch měsících vzpomenou, kudy se jde na záchod, budou prázdniny,“ odtušil tamější ředitel, který děti dobře zná. Vážně si vláda myslí, že ty samé děti, které budou zmateně bloudit po budově, ještě navíc naučí udržovat rozestupy? Nepřibližovat se ke kamarádům? Omezit kontakty? Ale no tak. Buďme realističtí.

O autorovi:

Na světě existují přesně dvě věci, které alespoň trochu umím- společenský tanec a psaní. Na druhou stranu je jich taky spousta, co nezvládám. Třeba být aspoň chvilku zticha. Baví mě lidi, večery, co se protáhnou až do rána, a život sám o sobě. Koneckonců, beru si od něj jen to, co chci. A pokaždé to stojí za to.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím