• Mikolas Josef na Eurovizi 2018. Foto: © Dewayne Barkley, EuroVisionary

Komentář: Úspěch na Eurovizi znamená pro Česko asi tolik, co automat na kondomy ve Vatikánu

Autor |2019-05-17T18:20:00+02:0015. května, 2019|Sloupky|

Česko bude podruhé v řadě a zároveň potřetí v historii ve finále evropské soutěže Eurovize. A co to z toho budeme mít? Absolutně nic.

Eurovize letos slaví čtyřiašedesát let. Na začátku se jí účastnilo pouze sedm zemí, dnes se její rodinka rozrostla na dvaačtyřicet. Češi se však přidali až s velkým zpožděním. Prvním „Čechem“ byl Karel Gott, který v roce 1968 reprezentoval Rakousko. Díky, Kájo. Česko jako takové se do soutěže dostalo až v roce 2007, kdy jsme do boje vyslali Kabáty. Ti úspěšně zakotvili na dně prvního semifinále, jinak řečeno – hůř už to dopadnout nemohlo. A kotvili jsme i další rok, a i ten další. Po velkém zklamání jsme se opět vydali do boje v roce 2015, kde jsme sice nekotvili, ale nutno říct, že jsme plavali těsně nad dnem. Tehdy Eurovize nikoho nezajímala, protože jsme prostě nebyli schopní bodovat.

Ale pozor, Gabriela Gunčíková se další rok poprvé dostala do finále. Sice skončila předposlední, ale co na tom, jsme hrdí Češi! No a nadšení odstartovalo. Loni Mikolas Josef vybojoval šesté místo a letos jsme opět ve finále. Jásáte radostí? Jakou váhu asi tak může mít finále v evropské soutěži? Žádnou, protože Eurovize bohužel není úplně plnohodnotná soutěž.

Letos se Eurovize účastní celkem jedenačtyřicet zemí. (Mělo jich být dvaačtyřicet, ale Ukrajina nepustila svoji zpěvačku kvůli kontroverzi spojené s Ruskem. Neutralita při mezinárodním soutěžení nejspíš funguje jen u Olympijských her.) Z oněch jednačtyřiceti zemí postupuje do finále více než polovina. A to není vše. Automaticky postupuje pětice zemí, které na Eurovizi nejvíce přispívají. Plus země, která daný ročník hostí – tedy vítěz z loňska. Z čehož vyplývá, že v poslední Eurovizi se ze sedmatřiceti zemí do finále nedostalo jen jedenáct. A my jsme třikrát po sobě skončili na dně. Bravo.

Představme si na chvíli, že by letos přece jenom vyhrála česká skupina Lake Malawi. Budeme mít peníze? Slávu? Cokoliv? Víceméně ne. Úspěch na Eurovizi znamená pro Česko asi tolik, co automat na kondomy ve Vatikánu. Sice je fajn to mít, ale k ničemu to není. Peníze – nula. Sláva – pravděpodobně nepůjde dolů, ale bude znatelně vyšší? Jedinou výhrou bude možnost pořádání dalšího ročníku soutěže. A taky se budeme moct poplácat po rameni, že jsme to zvládli.

Ale abych jen nekritizoval, Eurovize sem tam přinese dobré písničky. Může fungovat jako slušný start-up, to už však není zásluha pouze soutěže, nýbrž také interpreta. Jinými slovy je to mezinárodní Superstar. Jen trochu horší, protože nic nedostanete. Ale i přes to všechno ji máme rádi, a i přes to všechno budeme společně slavit nebo smutnit po výsledcích sobotního finále.

O autorovi:

Jsem extrovert i introvert. Miluju jazyky (jakože lingvistiku, duh). Mám specifický a značně černý humor. Ujíždím na karaoke. Vlastním spoustu knížek, které nečtu. Poslouchám všechno, jen ne rozkazy. Stereotyp je zlo, Bůh je mrtev, a taky jsem založil Denní chleba. To je asi tak všechno, co se sem vleze.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím