Komentář: Úctu si zaslouží i nepovedené výkony sportovců

Autor |2020-12-12T15:23:52+01:0010. prosince, 2020|Sloupky|

Považuji se za velkého – někdy až fanatického – fanouška biatlonu. Koneckonců bydlím u Nového Města na Moravě, domoviny Vysočina arény, takže by nesledování tohoto sportu někdo mohl považovat až za vlastizradu. Většina fanoušků ovšem biatlon zná pouze ze „zlaté éry Gabriely Koukalové“. Tedy z doby, kdy Koukalová za Českou republiku vyhrála velký křišťálový glóbus vítězné závodnice Světového poháru.

V každém sportovním ráji se ale čas od času nedaří, což někteří sledující nemohou pochopit. Často se proto musím přemáhat, abych sama nevzala malorážku na záda a nezastřelila část sportovního obecenstva. Před pár dny jsem se ale neovládla a zapojila se do ohnivé diskuze na facebookové stránce Českého biatlonu. Pod příspěvkem o nepovedené ženské štafetě se rozjela vlna kritiky na většinu českých závodnic. Ke konstruktivní kritice měla ovšem blízko asi tolik, jako pouliční holub k orlovi. Nechtěla jsem se uchýlit k nepodložené statistice, ale drtivá většina „expertů“ byla na pohled z řad Husákových dětí – konkrétněji čtyřicátníci s pivním břichem. A bez naprostého respektu posílali biatlonistky na pole podobně jako Ondráček na jaře studenty.

Být sportovcem znamená vynaložit obrovské úsilí a vzdát se mnoha věcí. „Já udělat chybu v práci, nemusím druhý den chodit,“ odpověděl mi jeden z respondentů. Ano, většina z nás vykonává „obyčejnou“ práci, kde jsme nahraditelní. Vrcholového sportovce nahradíme jen těžko, jezdí ti nejlepší. I když to ve světovém měřítku nemusí nutně znamenat medaile a žlutočervené trikoty. „Platím je z daní, tak po nich můžu chtít, aby jezdili pořádně,“ napsal tentýž diskutující. Člověk není robot a z daní se platí mnohem méně úspěšné sporty, ba co víc, i mnohem více zbytečnějších věcí. Kdyby se sport zrušil, myslím, že právě onen diskutující by byl prvním v řadách protestujících. Vždy vše pro to, aby si mohl stěžovat.

Sportovci by měli závodit nejlépe každý den a bez odpočinku, jelikož odpočinek přeci nepotřebují. Jejich výkony by měly vždy dosahovat medailových příček. Nárok na chybu nemají. Toť obecné shrnutí odpovědí z tábora kritiků. A to jsem zatím navíc naprosto vynechala psychický stav Lucie Charvátové, která dlouhodobě schytává nejsilnější ofenzivní vlnu kritiky. Nevyvracím, že se jí nedaří, takové tvrzení bych neobhájila ani s nejlepším právníkem. Nadávky jí ale z krize nepomohou, ba naopak.

Je jasné, že chválu si pokažený výkon nezaslouží. Rozhodně by měl ale každý veřejný komentář doprovázet vedle konstruktivní kritiky také respekt. Protože nejen biatlonisté, ale všichni sportovci, jsou v první řadě lidmi. Lidmi, kteří si přirozeně pamatují více kritiku než chválu, více neúspěch než úspěch. A milion žihadel každého spíše zabije, než posílí.

O autorovi:

Jsem malá a skladná, takže musím denně prokazovat svoji plnoletost. (I při koupi nealko piva.) Poslouchám český rap i Disney vypalovačky a upřímně nevím, za co z toho se stydím víc. Jo a můj život je občas jako snímek z Deníku Bridget Jonesové, ale mě to nakonec asi i baví.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím