Komentář: Telefony jsou riziko, ale můžeme si za něj sami

Autor |2019-12-05T18:37:11+01:003. prosince, 2019|Sloupky|

Ve vlaku, v autobusu, doma, ve škole, v restauraci, s přáteli i na záchodě. Mobilní telefony se staly každodenní součástí naších životů. Je to dobře nebo špatně? Jako se vším: nesmí se to přehánět. Velká část lidí to bohužel přehání.

Nepovažuji se za starého, ale i já si ze školy pamatuji, jak mi učitelka říkala, že nebudu mít vždycky v kapse kalkulačku. Netrvalo to ani deset a mám. Mám neustále v kapse kalkulačku, a nejen to. Mám také navigaci, mapy, slovník, knihu, film, písničku, Idiota od Dostojevského, teorii relativity a díky internetu téměř všechno vědění světa. Lusknutím prstu se můžu bavit s kamarádem z Brazílie nebo během vteřiny vědět, co se děje v Austrálii. Cokoliv mě napadne, můžu. Kdy a komu se o takových možnostech snilo? Telefony otevírají dosud nepoznané možnosti, se kterými ovšem zavírají ty dosavadní.

Můžu si ve vlaku přečíst o historii Říma nebo živě poslouchat zahraniční vysílání. A to vše bez vypůjčení knihy či přenosného přijímače. Stejně tak se ale můžu dívat na videa celebrit zachycených ráno bez make-upu, hrát hry nebo třeba sledovat co dělají moji kamarádi. Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ať si člověk dělá se svým volným časem co chce. Ovšem neustálým hleděním do obrazovky přichází o krásy okolního světa. Dnes si totiž raději přečteme o tom, jak je venku zima nebo se podíváme na video s lidmi stavícími sněhuláky, než abychom šli sami ven a stavěli. Raději si ve společnosti přátel, se kterými jsme se dlouho neviděli, vytáhneme telefon a začneme psát jiným kamarádům. Proč jsme si tedy šli v reálu sednout s jedněmi, když se stejně virtuálně věnujeme druhým?

Ať si to připouštíme nebo ne, většina z nás je alespoň částečně závislá na mobilech. Sám jsem se nedávno přistihl v situaci, kdy jsem měl vyčerpaná data a stejně jsem o přestávce při vystoupení vytáhl telefon z kapsy. Věděl jsem, že s ním nic neudělám, ale stejně jsem po něm sáhl. Někdo by mohl říct, že potřeba kontrolovat svůj mobil souvisí s kontrolou, jestli se například naším blízkým neděje něco špatného. Nemyslím si ale, že bychom potřebovali kontrolovat stav našich známých ráno po probuzení, několikrát v průběhu dne a také večer před spaním. Telefon je jednoduše dostupným kamarádem, na kterého jsme si už zvykli. Zvykli až příliš. Není proto od věci se občas jednoduše „nudit“, protože v té chvíli člověka napadnou nejzajímavější věci. Místo sledování sociálních sítí, ze kterých si poté stejně nic nepamatujeme, se prostě dívat kolem sebe. Přemýšlet.

Všechno zmíněné jde poměrně lehce změnit. Konec konců jsem to já. Co ale když se jedná o někoho jiného? Když místo výchovy, vytváření programu, lásky a věnování se dítěti, mu jednoduše strčím telefon či tablet do ruky. Pak můžu, jak je zvykem, na další generaci nadávat jak chci. Já jsem ale tím, kdo ji pomáhal tvořit.

O autorovi:

Jsem extrovert i introvert. Miluju jazyky (jakože lingvistiku, duh). Mám specifický a značně černý humor. Ujíždím na karaoke. Vlastním spoustu knížek, které nečtu. Poslouchám všechno, jen ne rozkazy. Stereotyp je zlo, Bůh je mrtev, a taky jsem založil Denní chleba. To je asi tak všechno, co se sem vleze.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím