Komentář: Snižování platů sportovců není samozřejmostí a nemůžeme je nutit

Autor |2020-04-08T18:56:41+02:006. dubna, 2020|Sloupky|

V souvislosti s pandemií koronaviru se spoustě lidí nevyhnulo omezení příjmů. Někteří sice pokračují směle dál, někteří však přišli o velkou část svých běžných měsíčních zisků. Našli se i tací, kteří obětovali část peněz, aby pomohli druhým. A v předních liniích stojí sportovci. Nikdo je však nemůže nutit.

Hvězdný anglický fotbalista Wayne Rooney se v neděli jako první veřejně negativně vyjádřil k tlaku veřejnosti na snížení platů fotbalistů. Britský ministr zdravotnictví Matt Hancock totiž společně s dalšími vyzýval kluby z Premier League, aby svým hráčům snížily platy a pomohly tak zbylým zaměstnancům klubů v současné problematické situaci. „Já si můžu dovolit vzdát se určitých peněz, ale ne každý fotbalista je ve stejné pozici. Z ničeho nic se najednou naše profese dostala na střed terče a požaduje se od nás plošné snížení platů o třicet procent. Proč jsou teď ale fotbalisté obětními beránky?“ ptal se Rooney. Byť angličtí hráči kopané nejsou jedinými sportovci, jež se vzdávají části platů ve prospěch ostatních, jsou k tomu jako jediní téměř nucení. Hráči Barcelony se dohodli, že se vzdají peněz, aby mohli zbylí zaměstnanci klubu pokračovat v normálních životech. Různí basketbalisté v NBA zase za stejným účelem jednorázově věnují peníze. A je to skvělé! Ale zmíněné kroky ukazují štědrost jednotlivých lidí, kteří se k nim svévolně rozhodli. Nezapomínejme, že tak nemuseli konat.

„Proč by měli dostávat peníze, když teď stejně nehrají?“ Ano, teoreticky to nedává smysl, ale záleží na jejich smlouvách a na klubech, které je zaměstnávají. „Vždyť mají miliony, tak se jim nic nestane, když pár set tisíc věnují potřebným, ne?“ Skutečně se velké části z nich nemusí vůbec nic stát, pokud pozbudou tisíce, ba i miliony. Žádný ze zmíněných faktů však neopravňuje jiné tlačit na sportovce, aby konali tak či onak. A nejen na sportovce, na kohokoliv. Ať už se jedná o pracovníky, ředitele nebo majitele firem či čehokoliv jiného. Každý se do své pozice dostal sám. Zaslouženě nebo nezaslouženě, na tom už nezáleží. O vydělané peníze se zasloužili a ostatní je nemohou do ničeho nutit.

Nerad bych, aby najednou vzniklo domnění, že si má každý svůj výdělek skrblit. Spousta lidí se momentálně ocitla ve velice nepříjemných situacích, ze kterých dokonce mnohdy není cesty bez cizí pomoci. Buďme proto solidární a navzájem si pomáhejme. A nezáleží na tom, jestli obětuji stovku nebo sta tisíce. Pokud nejsem připravený si sám uříznout třicet procent platu, nemohu to chtít po ostatních. Koneckonců ani když se oněch třiceti procent skutečně vzdám. Každý je v jiné situaci, každý má jiné výdaje a každý si o svých penězích rozhoduje sám. Zapomeňme proto na poučování ostatních a konejme dobro sami.

O autorovi:

Jsem extrovert i introvert. Miluju jazyky (jakože lingvistiku, duh). Mám specifický a značně černý humor. Ujíždím na karaoke. Vlastním spoustu knížek, které nečtu. Poslouchám všechno, jen ne rozkazy. Stereotyp je zlo, Bůh je mrtev, a taky jsem založil Denní chleba. To je asi tak všechno, co se sem vleze.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím