Komentář: Prymulova noční schůzka spustila něco důležitějšího. Z krize vyjde posílený jedině prezident

Autor |2020-10-25T01:42:29+02:0023. října, 2020|Politika|

„Nikdy něodstúpim. Nech si to všeci zapamatují.“ Slova premiéra bychom dnes mohli vložit do úst spíše (zatím ještě) ministrovi zdravotnictví Romanu Prymulovi. Pokud někdo, i přes aktuální dění, neví proč, pojďme si zopakovat nejdůležitější momenty. Deník Blesk vydal fotku z jednání ministra Prymuly a Jaroslava Faltýnka, jak v noci vychází z „uzavřené“ restaurace, a v případě ministra bez roušky. Prymula řekl, že zase tak moc neprovedl, ale pokud si to společnost přeje, odstoupí. Andrej Babiš se omlouvil národu, Faltýnka vyzval k rezignaci na post prvního místopředsedy hnutí a Prymulovi vzkázal, ať odstoupí, nebo ho odvolá.

O čtyři hodiny později Prymula oznámil, že neodstoupí, v čemž ho z Lán podpořil také prezident republiky. Babiš odpoledne vyrazil za prezidentem podat návrh na odvolání s nadějí, že nový ministr již v pondělí zasedne na vládě. Po schůzce sdělil médiím, že prezident přijme kandidáta na nového ministra v úterý a premiér by jej snad mohl uvést do úřadu ve čtvrtek. Komické? Spíš tragikomické. Zamotané? Naprosto. Věc má tolik rovin, že pořádně nevím, kde začít.

Nemá asi cenu se nijak dlouze rozepisovat o gestu, které předvedl v noci ze středy na čtvrtek ministr zdravotnictví. Co se řešilo, že to nemohlo počkat na další den? Nikdo neví. Podle Prymuly testování, Faltýnek tvrdí, že příchod amerických lékařů a moravsko-slezský hejtman Ivo Vondrák – kterého Prymula jmenoval jako jednoho z účastníků schůzky – tvrdí, že na ní vůbec nebyl. A ani nemluvím o přetahování se, zda se jednalo ve vyšehradském kapitulu, nebo restauraci, která v té době měla být dávno zavřená. Politická ztráta paměti není u vládních představitelů výjimkou a celou věc spíše činí komickou a čím dál méně důvěryhodnou.

K pozastavení je na celé věci to, jak se k sobě navzájem někteří aktéři chovali. Babiš byl dopoledne odvážným mužem stojícím před vážným rozhodnutím. A hned na začátek se sluší říct, že byl ve zcela jiné situaci než v případě Adama Vojtěcha. Babiš vypadal, že svého ministra tentokrát „odstřelí“ s těžkým srdcem a že mu nemenší starosti činí i jeho místopředseda a pravá ruka Faltýnek. Nezávidím premiérovi volbu, před kterou dnes ráno stál, a dokonce si troufám říct, že se zachoval jako chlap. Na druhou stranu neměl příliš na výběr. Ačkoli změna ministra zdravotnictví v takové situaci není zrovna ideální, byla jedinou možností, jak si udržet zbývající důvěru. Morálním vítězem je pro mě přesto premiér. V kontrastu s oním chlapským postojem se však před novináře postavil ublížený epidemiolog, kterému premiér sáhl na ego. Na což není jako lékařská kapacita a bývalý voják zvyklý. A tak nejspíš na truc řekl, že neodstoupí. Podpora Miloše Zemana mu pak přišla vhod.

Ani odpolední schůzka premiéra s prezidentem věc zrovna neobjasnila. Viditelně unavený premiér z Lánského zámku vyšel s tím, že jméno kandidáta na nového ministra neoznámí a že prezident jméno nezná. Ale že mu premiér předal životopis. Ze Babišových slov mi vyplývá, že schůzka nejspíš vypadala následovně: „Víš co, Miloši, dáme si kvíz. Tady máš desky a ty podle životopisu zkusíš uhodnout, kdo by měl být ministrem. Když to uhádneš, vyhrál jsi a nech si tam plukovníka. Když vyhraju já, jmenuješ mého kandidáta.“ Výsměchem pak už jen budiž fakt, že zatímco Prymulu jmenoval Zeman ještě v den Vojtěchovy rezignace, s jeho koncem si dává na čas. A na nového kandidáta si „najde při své agendě čas až v úterý.“

Nedokážu si představit důležitější věc než nutnou výměnu ministra zdravotnictví v době pandemie. Babiš do Zemanových rukou vložil větší moc a pozornost, než by se hodilo. Ne proto, že by chtěl, ale protože musí. Co když se ale poloha rozhodčího prezidentovi zalíbí? Čeká nás kauza alias druhý Staněk? Dovolím si tvrdit, že tady vládní krize zdaleka nekončí.

O autorovi:

Studuji politologii, ale touha být novinářem někde v hloubi duše zůstala, jelikož žurnalistiku mám vystudovanou. Nejčastěji sice píšu o politice, ale jak už to tak bývá, řekněte mi, co vás trápí, a já si na to udělám názor. Říká se, že není víc, než když studujete nebo v práci děláte, co vás baví. Mám to štěstí, že znám obojí. A to hlavně díky vám - čtenářům. Bez vás by to fakt nebylo ono! ‘Lidé, čtěte!’ praví slavná věta. ‘Čtěte Denní chleba!’ dovolím si dodat.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím