Nedávno jsme s dobrým kamarádem vedli debatu na téma platů politiků. Pochopitelně jsme se dostali i k otázce s tím související: měli bychom znát politikův příjem? Tvrdím, že ano. Je osobou delegovanou v řádných demokratických volbách do pozice, ve které – ať se nám to líbí nebo ne – rozhoduje o značné části našich životů. A co je hlavní, každý z nás na jejich plat přispívá, takže nejde o nic jiného než o kontrolu nad našimi vlastními financemi (takzvaným rozpočtovým určením daní). Což platí o všech státních zaměstnancích. Na mechanismus jejich kontroly ale již pamatovali dokonce sami zákonodárci a zavedli strukturu, jejímž výsledkem jsou takzvané platové tabulky. A pozice v nich se odvíjí od vzdělání, délky dosavadní praxe a dalších aspektů.
Zní to logicky? U politiků na tohle zapomeňme. Platy politiků se totiž stejně jako platy soudců řídí speciálními zákony a jejich výše se počítá jako součin platové základny (násobek průměrné měsíční mzdy) a takzvaného platového koeficientu. Ten funguje na stejném principu jako platová tabulka – výše koeficientu se odvíjí od praxe či funkcí. Kromě samotného platu pak může politik čerpat ještě takzvané náhrady a tak dále. Zákon o svobodném přístupu k informacím – slavná „stošestka“ – nicméně také státním institucím stanovuje povinnost podat na žádost informace o částce na výplatní pásce některých osob různě spojeným s politikou. Schválně volím vágní formulaci, neboť do ní spadá například i mluvčí Pražského hradu. A musím přiznat, že s tím i z výše zmíněných důvodů souhlasím.
Co už ale nepovažuji za adekvátní, je zveřejňování daňového přiznání politiků. Už několikrát se objevil návrh, aby osoby ve veřejných funkcích zveřejňovaly svá daňová přiznání a hlavním argumentem „pro“ má být transparentnost a možnost své zvolené zástupce kontrolovat. Samozřejmě by nás asi jako první napadli dámy a pánové z parlamentu, kde by se snad zmíněný argument dal připustit. Jedná se o vysoké posty, kde se točí velké peníze. Absurdní je ale chtít totéž po starostovi obce s 500 obyvately. Na vesnici, kde se zná každý s každým, je daňové přiznání vyvěšené na webu a dostupné každému sousedovi cestou do pekel. Nejen, že musí být nepříjemné se před spoluobčany „svléknout“, ale všichni jsme jen lidé a lidské vlastnosti jako závist nám ještě nejsou zcela cizí.
Nabízí se tedy jiné řešení – zavést tento „kontrolní prvek“ jen na některé funkce, respektive na funkce od daného bodu. I to si ale dovolím označit za nesmyslné. Standardní a dle mého i logická cesta politika by měla být pěkně od komunálu, to jest obce nebo města, přes kraj až například k Poslanecké sněmovně nebo Senátu. A vůbec bych se nedivil, kdyby čím dál větší drobnohled odehnal od kandidatury i poctivé lidi. Nesouhlasím s tvrzením, že kdo nemá co skrývat, se nebude bát lidem odkrýt. Jde o princip. Máme zapotřebí naše zákonodárce kontrolovat na každém kroku? Pokud ano, proč jsme je tedy volili?
Napsat komentář