Komentář: Politiky bychom neměli svlékat donaha

Autor |2020-10-29T15:43:39+01:0027. října, 2020|Politika|

Nedávno jsme s dobrým kamarádem vedli debatu na téma platů politiků. Pochopitelně jsme se dostali i k otázce s tím související: měli bychom znát politikův příjem? Tvrdím, že ano. Je osobou delegovanou v řádných demokratických volbách do pozice, ve které – ať se nám to líbí nebo ne – rozhoduje o značné části našich životů. A co je hlavní, každý z nás na jejich plat přispívá, takže nejde o nic jiného než o kontrolu nad našimi vlastními financemi (takzvaným rozpočtovým určením daní). Což platí o všech státních zaměstnancích. Na mechanismus jejich kontroly ale již pamatovali dokonce sami zákonodárci a zavedli strukturu, jejímž výsledkem jsou takzvané platové tabulky. A pozice v nich se odvíjí od vzdělání, délky dosavadní praxe a dalších aspektů.

Zní to logicky? U politiků na tohle zapomeňme. Platy politiků se totiž stejně jako platy soudců řídí speciálními zákony a jejich výše se počítá jako součin platové základny (násobek průměrné měsíční mzdy) a takzvaného platového koeficientu. Ten funguje na stejném principu jako platová tabulka – výše koeficientu se odvíjí od praxe či funkcí. Kromě samotného platu pak může politik čerpat ještě takzvané náhrady a tak dále. Zákon o svobodném přístupu k informacím – slavná „stošestka“ – nicméně také státním institucím stanovuje povinnost podat na žádost informace o částce na výplatní pásce některých osob různě spojeným s politikou. Schválně volím vágní formulaci, neboť do ní spadá například i mluvčí Pražského hradu. A musím přiznat, že s tím i z výše zmíněných důvodů souhlasím.

Co už ale nepovažuji za adekvátní, je zveřejňování daňového přiznání politiků. Už několikrát se objevil návrh, aby osoby ve veřejných funkcích zveřejňovaly svá daňová přiznání a hlavním argumentem „pro“ má být transparentnost a možnost své zvolené zástupce kontrolovat. Samozřejmě by nás asi jako první napadli dámy a pánové z parlamentu, kde by se snad zmíněný argument dal připustit. Jedná se o vysoké posty, kde se točí velké peníze. Absurdní je ale chtít totéž po starostovi obce s 500 obyvately. Na vesnici, kde se zná každý s každým, je daňové přiznání vyvěšené na webu a dostupné každému sousedovi cestou do pekel. Nejen, že musí být nepříjemné se před spoluobčany „svléknout“, ale všichni jsme jen lidé a lidské vlastnosti jako závist nám ještě nejsou zcela cizí.

Nabízí se tedy jiné řešení – zavést tento „kontrolní prvek“ jen na některé funkce, respektive na funkce od daného bodu. I to si ale dovolím označit za nesmyslné. Standardní a dle mého i logická cesta politika by měla být pěkně od komunálu, to jest obce nebo města, přes kraj až například k Poslanecké sněmovně nebo Senátu. A vůbec bych se nedivil, kdyby čím dál větší drobnohled odehnal od kandidatury i poctivé lidi. Nesouhlasím s tvrzením, že kdo nemá co skrývat, se nebude bát lidem odkrýt. Jde o princip. Máme zapotřebí naše zákonodárce kontrolovat na každém kroku? Pokud ano, proč jsme je tedy volili?

O autorovi:

Studuji politologii, ale touha být novinářem někde v hloubi duše zůstala, jelikož žurnalistiku mám vystudovanou. Nejčastěji sice píšu o politice, ale jak už to tak bývá, řekněte mi, co vás trápí, a já si na to udělám názor. Říká se, že není víc, než když studujete nebo v práci děláte, co vás baví. Mám to štěstí, že znám obojí. A to hlavně díky vám - čtenářům. Bez vás by to fakt nebylo ono! ‘Lidé, čtěte!’ praví slavná věta. ‘Čtěte Denní chleba!’ dovolím si dodat.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím