Komentář: Není už na čase přestat se klanět Číně v čele s medvídkem Pú?

Autor |2019-12-02T16:33:52+01:0026. listopadu, 2019|Politika|

Přes sedmdesát procent voličů a drtivé vítězství prodemokratických stran. Pondělní volby v Hongkongu ukázaly, že semiautonomní metropole na východním pobřeží Asie ještě nepatří a nechce patřit pod autoritářskou Čínu. Jak významně se toto vítězství zapíše do historie teprve uvidíme, ale je prvním větším impulzem směrem k Pekingu. A co na to svět? Nic.

Je pravda, že spousta lidí vyjadřuje Hongkongu podporu ať už verbální či pomocí sociálních sítí. Mnohem větší slovo ovšem mají nadnárodní společnosti, hlavy států a takzvané velké ryby v rybníku jménem svět (s malým „s“, ne ten český). Pokud ale zůstanu u rybníku, a to hodně hlubokého rybníku, stejně jako nefungují totožná pravidla těsně pod hladinou a v několika kilometrové hloubce, ani mezi „běžným“ člověkem a ředitelem firmy s multimilionovým obratem není rovnítko. Co napadne Čecha jako první? Možná, že ho Hongkong vůbec nezajímá, a nebo pokud ano, tak že mu potlačování protestů obušky, projektily a slzným plynem připomíná dosti podobnou situaci v jeho domovině, jejíž výročí jsme slavili před devíti dny. Je hongkongská situace v pořádku? Podle mě ne. Ale například ředitele ekonomického giganta většinou nezajímají lidská práva (nebo alespoň to tak v případě Číny vypadá). A často ani nezůstane neutrálním, ale podřídí se velké asijské mocnosti.

Uveďme si to na dvou příkladech. Jeden z prvních incidentů si začátkem října připsala videoherní společnost Blizzard. Vítěz turnaje ve hře Hearthstone totiž v živém vstupu řekl: „Osvoboďte Hongkong. Revoluce našeho věku.“ Načež se dvojice moderátorů schovala pod stůl a živý vstup přerušila komerční přestávka. Blizzard následně vítězi na rok zakázal soutěžit, zabavil mu veškeré vyhrané peníze a aby toho nebylo málo, vyhodil i moderátory. Proč tak rázný zásah? Asijský trh s videohrami, jehož dominantním státem je právě Čína, nabízí společnosti perspektivní vyhlídky a to zejména díky více než devíti miliardám českých korun, které z něj přišli jen za první polovinu letošního roku. Je to pro Blizzard hodně nebo málo? Oblast asijského pacifiku tvořila v prvním pololetí 12 % celkových zisků společnosti, takže něco jako internet v mobilu – obejdete se bez něj, ale máte ho moc rádi na to, abyste ho rušili. Abychom ale Blizzardu nekřivdili, podle prezidenta společnosti na jejich kroky neměla Čína žádný vliv.

Druhou aféru způsobil manažer klubu Houston Rockets hrajícího v nejvyšší basketbalové lize NBA. Rakeťák Deryl Morey totiž na svém twitterovém účtu podpořil protestující v Hongkongu. Co následovalo, byla vlna omluv ze strany majitele i hráčů klubu a také dalších hráčů ligy. Jaká je spojitost mezi NBA a Čínou? Zámořská liga do svého rozvrhu v roce 2004 zařadila předsezonní utkání v Šanghaji a Pekingu. Dnes jsou takzvané Čínské hry každoroční tradicí a liga z nich má, opět díky velkému asijskému trhu, vysoké příjmy. A že je Čína opravdu velkou rybou ukázal i komisař NBA Adam Smith, který řekl, že po něm čínská vláda a partneři chtěli, aby Moreyho vyhodil. Což odmítl a dost se to podepsalo na příjmech.

Příkladů je několik a nejen v řadách velkých společností. I americký prezident Donald Trump, jinak známý svými ráznými stanovisky nejen na sociálních sítích, se drží vzadu a i když Hongkong podporuje, možná obchodní dohoda přece jenom hraje roli. A přesně o tom to je – o ekonomické síle Číny. Z malého šprta, který na střední nikoho nezajímal, vyrostl úspěšný a osvalený boháč, jenž si může diktovat pravidla. A pokud se mu budou všichni klanět, osvaleným boháčem diktujícím pravidla také zůstane. (Což se nedá říct o jejím vůdci Si Ťin-pchingovi, který se spíš podobá na medvídka Pú. Ano, tady to je, až na konci.)

POZNÁMKA: Necelé dva dny po vydání článku podepsal Donald Trump zákon podporující hongkongské protestanty

O autorovi:

Jsem extrovert i introvert. Miluju jazyky (jakože lingvistiku, duh). Mám specifický a značně černý humor. Ujíždím na karaoke. Vlastním spoustu knížek, které nečtu. Poslouchám všechno, jen ne rozkazy. Stereotyp je zlo, Bůh je mrtev, a taky jsem založil Denní chleba. To je asi tak všechno, co se sem vleze.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím