Komentář: Když někomu nevoním, neměl bych se maskovat

Autor |2019-10-31T12:44:28+01:0029. října, 2019|Sloupky|

Před pár dny jsme tu měli článek o sebelásce. Chci na něj navázat, ale chopit se daného tématu trochu jinak. Obecněji. Hodně obecněji. Myslím, že plastické operace vnímá spousta lidí jako určitý extrém, ale vnímá stejně i make-up? Rtěnky? Voňavky? To asi ne.

Nedávno jsem šel po ulici a najednou mi procházející osoba velmi příjemně zavoněla. Otočil jsem se a viděl jsem slečnu, která se mi ale vůbec nelíbila. Ne, že by byla škaredá, prostě ji jen moje „senzory“ nevyhodnotily kladně. Podobná situace následovala několikrát, až jsem se zarazil. Člověk má přece přirozený pach (což v tomto významu nemá hanlivé zabarvení), který je součástí jeho sex-appealu. Někomu může daná osoba smrdět, někomu zase vonět. Podle toho si také najde partnera. Nikdo nebude chtít strávit zbytek života s člověkem, na kterém mu něco nevoní. Voňavky tak matou naše senzory a dost možná stojí za některými nefunkčními vztahy. Proč tedy kolem sebe vytváříme falešný oblak? Ale vůně, nebo naopak nevůně, je jen částí výběru partnera. Troufám si říct, že větší význam má vzhled.

I ve viditelném maskování sebe sama jsme pokročili daleko. Máme řasenky, oční stíny, pudry, korektory, laky na nehty, barvy na vlasy a další a další z nekončící řady sekce drogerie. Zmíněné produkty většinou používají ženy a proto, i když vím, že nejsou jedinými, se jich držme. Co z toho potom muž má? Kinder vajíčko s překvapením pro dospělé. Jakou barvu asi mají její rty? Má vážně tmavé vlasy? Červená se nebo to jen přehnala s make-upem? Kdo ví. To se člověk dozví, až se rozhodne k závaznějšímu vztahu a svoji drahou polovičku uvidí ráno takovou, jakou ji rodiče stvořili. Potom zůstanou dvě možnosti – buď se mu bude stejně líbit i přirozená nebo zjistí, že udělal chybu. Což je krutou realitou a potvrzují to i mnohé vtipy na téma probuzení vedle stejné, ale cizí, ženy.

Třetí kategorií spojenou s maskováním jsou sociální sítě, o kterých by se dalo mluvit celý den. Zatímco Twitter funguje spíš na písmenech a Facebook tak padesát na padesát, Instagram vsadil vše na fotky a videa. Co z toho plyne? Téměř dokonalá fotka nažene víc srdíček než „nudná“ momentka ze života. Lidé si tak na sociálních sítích vytvářejí svoje virtuální já, které má vypadat co nejlépe a být co nejzajímavějšími. To, že realita je jiná, už pak nikoho nezajímá, protože je tou dobou chycený v síti. Doslova. Ovšem nezajímá, dokud nemusí poznat skutečnost. Setkání pak může být stejným šokem, jako vyprchání vůně nebo sundání nalíčené masky. Fotky mají ale skvělé, o tom žádná.

Bez ohledu na pohlaví jsem přesvědčený, že vonění, líčení nebo filtry mohou být výborným lapačem pozornosti, ale stejně tak mohou následně znamenat tvrdý pád. Něco jiného je osprchovat se po propoceném dni, člověk zase nemusí být úplný barbar. Nejvíc mě ale překvapuje, když se přirozeně krásná děvčata upravují, aby se zalíbila, zatímco jim to například bez křiklavě červených rtů a tunové masky make-upu sluší víc. Má tak cenu klamat druhého, když pak stejně musím vyložit karty? Podle mě ne.

O autorovi:

Jsem extrovert i introvert. Miluju jazyky (jakože lingvistiku, duh). Mám specifický a značně černý humor. Ujíždím na karaoke. Vlastním spoustu knížek, které nečtu. Poslouchám všechno, jen ne rozkazy. Stereotyp je zlo, Bůh je mrtev, a taky jsem založil Denní chleba. To je asi tak všechno, co se sem vleze.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím