Komentář: Fanoušci mají fandit, ne ponižovat

Autor |2020-01-14T15:33:00+01:0013. ledna, 2020|Sloupky|

Pod pojmem fanoušek si možná většina představí člověka, který sleduje sport a má svůj oblíbený tým či hráče. Fanoušci však nefandí jen sportu, ale také určitému žánru muziky, hercům, umělcům obecně a vlastně téměř čemukoliv. Spousta z nich bohužel nezůstává u podpory svého oblíbence, ale má potřebu shazovat ostatní. Z „fandy“ – náruživého příznivce určitého celku či osoby – se tak stává spíš zlomyslný urážeč.

Chápu, že fanoušci mají právo ukázat svoji nespokojenost s výsledky týmu nebo třeba chováním celebrity. Osobně si myslím, že u sportovních příkladů – ať už to jsou výkony klubů, sportovců či trenérů – není vůbec potřeba nadávat. Zatímco fanouška mrzí, že nemůže jít spát s úsměvem na tváři a dobrým pocitem z výhry, další den vstane a žije dál. Majitelé klubů a hráči chtějí vyhrát úplně stejně jako on, akorát jim na tom závisí výdělek, a v extrémnějším případě i kariéra. Výkřiky a zprávy typu: „nedá se na to dívat“, „hrajete hrozně“ nebo „měli byste s tím něco udělat“ nejsou žádnou novinkou a rozhodně nepřinesou nové řešení. Fanoušci navíc nevidí do zákulisí a něco, co se zdá jako jasné, většinou nejde udělat. Kdyby šlo, už by to někdo udělal. Trochu jiným příkladem je chování, které je na rozdíl od výsledků dost subjektivní. Opět může jít o člověka ve sportovním odvětví, ale stejně tak o celebritu. Rasistický vtípek, jenž se na začátku zdál směšným, později vyvolá rozruch. Reakce fanoušků ukáže, že bylo lepší nechat si ho pro sebe. Reakcí mám ale na mysli konstruktivní kritiku a slušně sdělené názory.

Opakem posledních dvou zmíněných se totiž dostávám k nadávkám, jež fanoušci cílí na konkurenty jejich oblíbence či oblíbenkyně. Asi každého potěší podpora od člověka, kterého nezná. Znamená to, že svou práci dělám dobře. Každý ale pracuje sám na sobě a fakt, že ve svém oboru nejsme sami, ještě neznamená, že s ostatními soutěžíme. Není tudíž potřeba ponižovat druhé. A i kdybychom soutěžili, protože ono to tak skutečně často bývá, povzbuzení daného jedince je dostatečnou podporou. Ukažme si to na příkladu. Spousta z nás si pamatuje duel mezi fanynkami Stmívání a s ním spojené týmy Edwarda a Jacoba. Já jsem žádný díl Twilight ságy neviděl, takže nevím, kdo je lepší. Řekněme ale, že fandím Edwardovi. Narážky na Jacoba a jeho fanynky typu „jseš hnusnej“, „já bych to zahrál(a) líp“ nebo v horším případě „ty ču*áku“ či „běž do pr*ele, ty ku*do“ rozhodně nikomu nepomohou. (Jen pro ujasnění, jde o příklad, který má vykreslit obecnou myšlenku. Ve sportu či šoubyznysu nastávají horší situace.) Kromě nulové pomoci jsou navíc nadávky kontraproduktivní, protože vrhnou stín na dané fanoušky.

Představme si, že bychom jeden den přišli do práce, školy nebo kamkoliv jinam a někdo cizí by začal křičet, že jsme nuly a nikdy to nikam nedotáhneme. Pak by se k němu přidávali další a další, až bychom to slýchali každý den. A nakonec by narážky začaly být osobní. Poslouchat od rána do večera, že je moje přítelkyně kur*a, já jsem se neměl nikdy narodit a další podobné poznámky člověku nepřidá. To vše jen proto, že jsem někdo jiný, než osoba, kterou daný fanoušek uznává. Vždyť i ten, na koho cílí nadávky, je jen člověk. Je to něčí syn nebo dcera, někdo ho nebo ji miluje a jen proto, že se mi nelíbí ještě neznamená, že to musím dávat najevo. Stačí jednoduše podporovat svého favorita a ostatní nechat být.

O autorovi:

Jsem extrovert i introvert. Miluju jazyky (jakože lingvistiku, duh). Mám specifický a značně černý humor. Ujíždím na karaoke. Vlastním spoustu knížek, které nečtu. Poslouchám všechno, jen ne rozkazy. Stereotyp je zlo, Bůh je mrtev, a taky jsem založil Denní chleba. To je asi tak všechno, co se sem vleze.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím