Glosa: Zkracováním a vytrháváním z kontextu trestáme sami sebe

Autor |2020-12-15T17:52:30+01:0014. prosince, 2020|Sloupky|

Tomáš Garrigue Masaryk, Karel Havlíček Borovský nebo Václav Havel. Všichni zmínění mezi námi už bohužel nejsou, což asi nikoho nepřekvapí. Pokud ano, za spoiler se omlouvám, někdo to vyzradit musel. Jejich výroky a poselství však zůstávají a mohou sloužit minimálně jako zdroj přemýšlení a inspirace. Bohužel se nám to trochu vymyká z rukou.

Dostáváme se totiž do situace, kdy takové velikány – které jsem zmínil na začátku – citují i tací, kteří by podobně vůbec činit neměli. Jak například takový Tomio Okamura může na jednu stranu citovat národovecké citáty Masaryka, ale vzápětí poslat Židy do „pracovního tábora v Letech“, je mi záhadou. A je to stejný nešvar, kterého jsem se právě dopustil já – vytržení z kontextu. Aniž bych chtěl v tuto chvíli Okamuru nebo kohokoli jiného bránit či osočovat, jsme svědky chronického vytrhování z kontextu a citování vět, které se nám hodí. Dalším příkladem budiž video, kde Jan Werich slovy Jana Masaryka bije za rovnost. Když si pak poslechneme originál, slyšíme, v jakém kontextu to Jan Masaryk – a posléze i Jan Werich – myslel a jak velká je zástupná metafora v tomto neuvěřitelně bohatém textu. A věřím, že to autor myslel dobře, dopouští se ale bohužel stejného zjednodušení jako výše zmíněný Okamura.

Zastavím-li se u rodu Masaryků, jsou z hlediska citovanosti „v módě“.  Odvoláváme se k velkým hrdinům a připadáme si jako někdo, kdo kráčí v jejich šlépějích. Jenže nadcitovaností, zkracováním myšlenek a jejich vytrháváním z kontextu bohužel poškozujeme odkaz samotný. „To zní zajímavě, jak to vlastně myslel?“ měla by znít otázka, když slyšíme citát někoho významného. V dnešní rychlé době toužící po jednoduchosti bohužel většinou přichází spíše jednoznačné odsouzení ano, či ne. Samozřejmě, i já se dopouštím generalizace, ne všichni přistupují k věci stejně. Hlavní myšlenkou ale zůstává, že bychom si měli více uvědomovat sílu svých slov.

A s tím souvisí i již zmíněné zkracování. Pokud mají novináři v pár stovkách znaků shrnout většinu domácích a světových zpráv, mohou rovnou zprávy uvozovat piktogramy a prezentovat v odrážkách. Ruku na srdce – netoužil po tom někdy někdo? Aby si přečetl pět odrážek a to stačí? Nebo občas stačil jen titulek s tím, že je jasné, co bude uvnitř. Žijeme v době plné kontextu, vše souvisí se vším a chceme-li komplexnost kombinovat s rychlostí, obávám se, že slučujeme neslučitelné. Jak pravil Tomáš Garrigue Masaryk: „Nestačí, když hodiny špatně jdou, postrčit ručičky a dál se nestarat…“

Zdroj fotografie: Českoslovenští prezidenti (Paseka, 2016)

O autorovi:

Studuji politologii, ale touha být novinářem někde v hloubi duše zůstala, jelikož žurnalistiku mám vystudovanou. Nejčastěji sice píšu o politice, ale jak už to tak bývá, řekněte mi, co vás trápí, a já si na to udělám názor. Říká se, že není víc, než když studujete nebo v práci děláte, co vás baví. Mám to štěstí, že znám obojí. A to hlavně díky vám - čtenářům. Bez vás by to fakt nebylo ono! ‘Lidé, čtěte!’ praví slavná věta. ‘Čtěte Denní chleba!’ dovolím si dodat.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím