Glosa: Ty nejlepší věci jsou zadarmo?

Autor |2019-12-17T00:59:38+01:003. května, 2019|Sloupky|

„Vono se neříká nadarmo, že ty nejlepší věci jsou zadarmo,“ zpívají Chinaski v jedné ze svých písní. Patrně tím myslí věci jako emoce, zážitky, vzpomínky. Ale to zdaleka není jediné, co je v našem moderním světě zadarmo.

Dnes už jsme zvyklí, že určité věci dostaneme gratis. Platit za ně nám připadá praštěné, zejména když konkurence poskytne totéž zadarmo. Tak třeba každý, kdo má přístup k internetu, je schopen stáhnout, filmy, písničky, obrázky nebo knihy. Že se tak děje často – a nelegálně – asi netřeba připomínat. Vezměme si například písničky. Dnes už se úspěch nepřepočítává na prodaná alba, ba dokonce ani rádiové hitparády nejsou, co bývaly. Zato počet zhlédnutí na YouTube má o oblíbenosti singlu i umělci čím dál větší vypovídající hodnotu.

Avšak nejen uměním je člověk živ. V současnosti už se nemůžeme považovat za „pouhé“ homo sapiens sapiens, lidi moderního typu. Jsme lidé postmoderního typu, protože žijeme v době, kdy moderní už je staré. Možná se dokonce blížíme Fučíkovu Sovětskému svazu a budujeme civilizaci, kde zítřek znamená včera. Typický pro náš věk je každopádně hlad po informacích. Aktuálních samozřejmě. Kdo má čas přečíst celé noviny od začátku do konce? Zprávy je daleko snadnější a racionálnější najít na webu. Zadarmo, jak jinak. Některá média však už ztratila trpělivost a svůj obsah zpoplatnila. Háček je v tom, že dokud tak neučiní všechny zpravodajské weby, čtenář si své zprávy najde. Valná většina lidí bere zprávy jako něco samozřejmého. Každý má přece právo na informace. Že nám někdo ty informace pěkně zabalí, zasadí do souvislostí a na stříbrném tácu naservíruje? V dnešní době se na žurnalisty pohlíží skutečně jako na číšníky, možná hůř. Je to škoda a smůla zároveň, protože to nahrává lidem, kteří z médií nepotřebují zisky. Alespoň ne ty finanční. Ano, řeč je o starých známých dezinformacích a fake news. A jak se v současnosti přesvědčujeme, každé zboží má svého kupce, stejně jako každý hoax svou cílovou skupinu.

Poslední velkou skupinou služeb, jež jsou díky internetu bezplatné, jsou služby komunikační. Sociální sítě, nenáviděné a milované. Dalo by se o nich napsat mnoho, třeba to, že jsou zdarma. Rychlé, zábavné, dostupné, a hlavně je používá téměř každý. Přesně podle rčení, že přátelské služby se neúčtují. Jen se na nich obchoduje s informacemi. Osobními. Všichni to víme, ale je děsivé na to myslet. Jen málokdo dnes odolá pokušení a nechá svůj profil čistý jako slovo Boží. I to, že se s někým přátelíte je přece (někdy cenná) informace. Jak se budou sociální sítě vyvíjet? A dá se už dnes najít skrz tyto platformy i to, co o sobě dotyčný ani sám nevěděl? Kdo ví. Možná jen Mark Zuckerberg a Ilumináti.

Věci, které jsou zdarma nebo za velmi malý obnos, jsou úžasně lákavé. Ve virtuálním prostředí o to víc. V obchodě si přece jen dvakrát rozmyslíte, jestli si koupíte tričko z nepříjemné syntetiky za padesát korun nebo to bavlněné o dvě stovky dražší (obojí vyrobené v Bangladéši, ale to už je jiný příběh). Určitě zvážíte, jestli koupíte šunku s polovičním podílem masa nebo šunku, která je skutečně kvalitní. Kéž bychom dokázali mít stejný úsudek i ve chvíli, kdy se náš mozek připojí k wifi.

O autorovi:

Ráda píšu nevážně o "druhořadých" tématech. Přesto pro mě psaní znamená velkou zodpovědnost. Nesnáším prázdné moralizování a sudoku, ale miluju nadsázku a křížovky. Taky jsem – a to se málo ví – celoživotní bojovnice za práva introvertů.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím