Glosa: Tuším už, proč novináři mají často krátké stáří

Autor |2020-03-06T17:41:23+01:005. března, 2020|Sloupky|

Myslel jsem, že o tom nikdy nebudu psát, ale ten okamžik je tu. Jsou v životě lidském momenty, kdy člověk neví, jak dál. Takové momenty mají i novináři. Někoho možná zarazila formulace předchozí věty, ale ne, opravdu si nemyslím, že jsou novináři obyčejnými lidmi. Zmíněnou vlastnost mají podle mě společnou s úředníky na libovolném úřadě a raketovými inženýry. Ale odhlédněme teď jinam. Faktem zůstává, že když je novinář v krizi, většinou podivně zcyničtí. Jak tohle vím? Právě totiž procházím fází objevování zákonitostí novinářského života. Mám tu čest být na žurnalistické praxi v jednom z veřejnoprávních médií.

Den stážisty v médiích vlastně není zas tak rozdílný co se týče průběhu práce, spíš v její náplni. Stážistovi se v případě požáru málokdy stane, že by se měl dostat – na rozdíl od ostatních – co nejblíž požáru. Stejně tak bych nečekal, že dostanu za úkol jít do obchodu. Aby nedošlo k nedorozumění, ne, nešel jsem vedoucí koupit svačinu. Místo toho jsem obcházel supermarkety a koukal do košů nic netušících nakupujících. Do redakce jsem se pak vrátil s informací, že v Albertu na Grohově v Brně už není mouka ani těstoviny. Nikoho se pak v žádném případě nechci dotknout, když tvrdím, že málokdo má tak specifický vztah s jednotkami Integrovaného záchranného systému jako právě novináři. Při patnáctém telefonátu s mluvčím hasičů za jeden den na téma: „už víte, co to plave ve Svratce,“ musí téměř zákonitě přeskočit jiskra. Jedněmi z mála, kteří zůstávají chladnými, jsou meteorologové.

Na druhou stranu ale novináři, které jsem poznal osobně, odvádí opravdu dobrou práci. A říkám to jako člověk, který má možnost přihlížet vzniku zprávy od sběru informací až po samotné vydání. Jednoho by fascinovala rychlost, s jakou vše v médiích letí. Nejen že zprávy vznikají rychlostí blesku, ale kdyby mi někdo druhého ledna – kdy jsem nastupoval (podotýkám střízlivý) – řekl, že dva měsíce každodenního tréninku vytváření hlavního zdroje informací utečou tak rychle, nevěřil bych mu. Stejně tak že za měsíc a půl mezi nástupem a momentem začátku zaučování nové stážistky, sotva zjistím, kde je mikrovlnka a jak se zapíná počítač. Je to rychlá a dynamická práce plná stresu. Tak tedy společnost prosím o trochu shovívavosti k novinářům. Taky si na to dám větší pozor.

O autorovi:

Studuji politologii, ale touha být novinářem někde v hloubi duše zůstala, jelikož žurnalistiku mám vystudovanou. Nejčastěji sice píšu o politice, ale jak už to tak bývá, řekněte mi, co vás trápí, a já si na to udělám názor. Říká se, že není víc, než když studujete nebo v práci děláte, co vás baví. Mám to štěstí, že znám obojí. A to hlavně díky vám - čtenářům. Bez vás by to fakt nebylo ono! ‘Lidé, čtěte!’ praví slavná věta. ‘Čtěte Denní chleba!’ dovolím si dodat.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím