Glosa: Sebrat ženám koncovku z příjmení? Nic to nevyřeší

Autor |2020-05-23T19:46:26+02:0022. května, 2020|Sloupky|

Seznámení s novým člověkem je pro mě vždy spojeno s obrovským stresem. Co když si špatně zapamatuji jeho jméno? Zvládnu ho vyslovit? Nebo co když si ho, proboha, spletu s někým jiným? Jestli jsem češtině za něco vděčná, je to skutečnost, že nemusím přemýšlet, jestli budu mít při setkání čest s mužem, nebo ženou. Dneska přijde na návštěvu Novák? Jasně. Zítra Svobodová? Žádný problém.

V jiných jazycích však situace není tak jednoduchá. Studovala jsem na česko-francouzském bilingvním gymnázium a kontakt s cizí řečí, mnohdy příliš komplikovanou, pro mě byl na denním pořádku. Možná právě proto tolik oceňuji češtinu, která – minimálně v příjmeních – dává logiku. Dodnes si pamatuji svoji první hodinu francouzštiny v prváku. „Bude vás učit Frédérique Legrand-Claudet,“ oznámila nám tehdy třídní a já se zarazila. „Myslíte, že je to chlap, nebo ženská?“ rozjela se vášnivá diskuze. V drtivé většině jsme se nakonec shodli, že do hodiny dorazí muž. Překvapení, když se z nového vyučujícího vyklubala sympatická Frederika, bylo značné.

Ačkoli se z mé příhody stala historka pro zasmání, tenkrát jsem si poprvé uvědomila, jak jsem ráda, že z mého příjmení lze poznat pohlaví. Razantně odmítám argumenty, že právě s onou koncovkou -ová mohou být problémy například při cestách do zahraničí. Procestovala jsem kus světa a nikdy se nikdo nedivil, proč je můj táta Macháč, zatímco já mám u jména ještě koncovku. Obě varianty jsou si natolik podobné, že nepřipadají zvláštní ani cizincům. Český národ má ten zvláštní dar – nebo hendikep – , že se neustále snaží být světovým. Dorovnat se Američanům, Rusům nebo bůhví komu jinému. Není to ale škoda? Tak jako máme ponožky v sandálech, řízky s chlebem jedené cestou do Chorvatska nebo Michala Davida, máme i koncovku -ová u ženských příjmení. Díky tomu poznáme, jestli nás čeká schůzka s mužem, nebo ženou. Díky tomu můžeme příjmení skloňovat. A za mě je to dobře.

Existuje spousta jiných domén, ve kterých bychom se měli snažit přiblížit ostatním zemím. Vylepšit vzdělávací systém, lépe se starat o životní prostředí nebo se soustředit na to, jak je u nás postaráno o sociálně slabší. Typicky česky zavíráme oči před skutečnými problémy a raději řešíme, zda vzít, nebo nevzít ženám koncovku. Nepřipadám si diskriminovaná proto, že mám u jména tři písmena navíc. Daleko palčivěji vnímám fakt, že jako žena budu brát v práci nižší plat než můj mužský kolega nebo to, že když se rozhodnu věnovat kariéře namísto rodiny, rázem budu příšerná kariéristka, zapomínající na svoje místo u plotny.

Děkuji pěkně, jméno Macháčová si ráda nechám. Pojďme raději řešit opravdové problémy.

O autorovi:

Na světě existují přesně dvě věci, které alespoň trochu umím- společenský tanec a psaní. Na druhou stranu je jich taky spousta, co nezvládám. Třeba být aspoň chvilku zticha. Baví mě lidi, večery, co se protáhnou až do rána, a život sám o sobě. Koneckonců, beru si od něj jen to, co chci. A pokaždé to stojí za to.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím