Glosa: Reálná politika se konečně vrací

Autor |2020-11-27T19:11:21+01:0026. listopadu, 2020|Politika|

Médii i Poslaneckou sněmovnou minulý týden otřáslo projednávání jednoho z nejdůležitějších legislativních předpisů – zákona o státním rozpočtu. Obzvlášť bouřlivou byla diskuze kolem jednoho z premiérových pozměňovacích návrhů – zrušení takzvané superhrubé mzdy, tedy snížení daní pro zaměstnance. Věc má samozřejmě mnoho rovin, počínaje ODS hlasující společně s hnutím ANO a dalšími netradičními partnery, dále snižováním státních příjmů v době krize a konče dalšími. Jsme ale svědky něčeho, na co jsme museli čekat od roku 2013. A sice náznaku „staré dobré“ politiky a střetu mezi silným přerozdělujícím státem a nízkými daněmi plynoucími do státní pokladny. Jsou na to ale aktéři připravení? A proč nás to vůbec překvapuje?

Část opozice se mohla zbláznit při zjištění, že ODS plní svůj program. Návrh na zrušení superhrubé mzdy, kterou v krizi sama zavedla, ležel ve sněmovně již dva roky. Návrh z pera ODS, který vládní většina dosud úspěšně blokovala. Reprezentanti ODS se tudíž vyslovili pro tuto rozpočtovou „sekeru“ ve výši asi osmdesát miliard a již od minulého pátku dostávájí zákeřnou otázku všude, kde mohou. A myslím skutečně všude. Jak mohli jako strana označující se za rozpočtově odpovědnou kývnout na takový výpadek příjmů? Odpověď není příliš překvapivá – mají to v programu. Občanští demokraté využili možnosti, kterou jim vládní hnutí konečně, a možná trochu překvapivě, nabídlo. A jestli mám vinit strany z plnění programu, tak už na tom jsme hodně špatně.

Je navíc podivuhodné, jak velkou kritiku ODS schytává v porovnání s ostatními. Přeci jen je i při plně obsazené lavici občanských demokratů z aritmetického hlediska nemožné, aby zákon prosadili pouze jejich členové. Pro nedočkavce připomenu, že dalšími partnery byli ANO a SPD. Samozřejmě to na ODS v kontextu jejich dřívějšího působení nevrhá příliš dobré světlo. Nicméně ponechám-li na chvíli stranou ODS, nezaznamenal jsem ani z poloviny tak velkou kritiku právě směrem k Babišově či Okamurově hnutí. Skoro mi to přijde jako kdyby tři bratři doma pořádali párty a výprask za ni od rodičů dostal jen ten prostřední.

Jedinou nadějí ODS nicméně zůstává nevzdávat se. Ba co víc, pokračovat v prosazování toho, na co „zbytek demokratické opozice“ rezignoval. Přesvědčit své koaliční partnery, že principy, jakými jsou nízké daně nebo velké a náročné reformy, mají smysl. Přesvědčit je, že prosazení toho, za čím si stojí politici i jejich voliči, stojí i za kritiku. Reálná velká politika se v České republice dělala už dřív. Spousta lidí s ní byla nespokojená a paradoxně na ni nevzpomíná zrovna s láskou. To je ale úděl velké politiky, a hlavně velkých politiků. A těch máme pořád málo.

O autorovi:

Studuji politologii, ale touha být novinářem někde v hloubi duše zůstala, jelikož žurnalistiku mám vystudovanou. Nejčastěji sice píšu o politice, ale jak už to tak bývá, řekněte mi, co vás trápí, a já si na to udělám názor. Říká se, že není víc, než když studujete nebo v práci děláte, co vás baví. Mám to štěstí, že znám obojí. A to hlavně díky vám - čtenářům. Bez vás by to fakt nebylo ono! ‘Lidé, čtěte!’ praví slavná věta. ‘Čtěte Denní chleba!’ dovolím si dodat.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím