Glosa: Politická kultura upadá. Ne však jen za Babiše

Autor |2020-03-10T15:43:56+01:009. března, 2020|Politika|

To jméno! Já chci slyšet to jméno! Už dávno se nejedná o hlášku z akčního mafiánského snímku. Podobně se totiž vyjadřuje také premiér, když se mu zdá, že je jeho ministr zdravotnictví málo drsný a průbojný. A hlavně když sebou nechává pěkně mávat, protože je mu na očích vidět, jak je vzteky bez sebe.

 

Záběry z tiskové konference oblétly Českou republiku, oba muži se přes noc stali legendami a zapsali se na čelní pozice politického bizáru. Je, myslím, neoddiskutovatelné, že Andrej Babiš do politiky přinesl jistou surovost. Řídit stát jako firmu také znamená křičet na zaměstnance a dát najevo svůj názor. Jste prostě šéf a ne že můžete, ale musíte. Často tudíž slýchám, že jde politická kultura lidově řečeno do kytek. Buďme ale fér a pojďme si připomenout nejlepší (nebo spíš nejhorší) momenty v nedávné politické historii. Abychom si uvědomili, že v tom Andrej Babiš není sám.

„Ještě než začneme, dovolte mi vyřídit si jednu zcela soukromou věc, děkuji.“ Těmito slovy a následnou fackou začal jeden ze zdravotnických kongresů, který také rychle skončil. Skončil přibližně stejně rychle jako souboj dvou mužů, kteří se do incidentu zapletli. Vzpomíná si někdo? Ministři zdravotnictví Miroslav Macek (ODS) a David Rath (ČSSD) přišli v zápase týkajícím se „rodinné cti“ o svou vlastní. Přes noviny se pak častovali ještě několik týdnů.

 

Málokdy se Česká republika dostane do americké show, navíc do show Jaye Lena. Prezident Václav Klaus se však díky svému výstupu – a nebojím se říct faux pas – v Chile zapsal do paměti nejen Čechům, ale i divákům po celém světě. Pravdou je, že státníci si protokolární pera běžně vyměňují, ne však způsobem Klause – muže, který se při listování svými starými knihami sám chválí, jakou měl už tehdy pravdu.

 

Angličtina nikdy nebyla silnou stránkou mnoha českých nejvyšších činitelů. A jinak tomu nebylo ani v případě sociálně-demokratického premiéra Bohuslava Sobotky. Někteří už zapomněli, kdo to byl? Na sněmu evropských sociálních demokratů by rádi zapomněli také. Ale asi to nepůjde.

 

Miroslav Kalousek je legendou české politiky. A rovněž je spojen s pár nepříjemnostmi. Za své mluví situace, když byl členem vlády Petra Nečase a „rozdal“ si to s mladým příznivcem nevýznamné strany. Nevýznamné strany jménem Piráti. A když pak svému poslaneckému kolegovi Petru Skokanovi při telefonování sdělil, že „se na mladém jen rozcvičil“ a s ním si to vyřídí později, už to jen takzvaně dozdobil.

 

A to jsou jen některé případy. Tak všechno nejlepší k těm sto sedmdesátinám, pane Masaryku.

O autorovi:

Studuji politologii, ale touha být novinářem někde v hloubi duše zůstala, jelikož žurnalistiku mám vystudovanou. Nejčastěji sice píšu o politice, ale jak už to tak bývá, řekněte mi, co vás trápí, a já si na to udělám názor. Říká se, že není víc, než když studujete nebo v práci děláte, co vás baví. Mám to štěstí, že znám obojí. A to hlavně díky vám - čtenářům. Bez vás by to fakt nebylo ono! ‘Lidé, čtěte!’ praví slavná věta. ‘Čtěte Denní chleba!’ dovolím si dodat.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím