Glosa: Klíště je tvor přizpůsobivý. Stejně jako váš kolega

Autor |2019-05-31T16:43:59+02:0029. května, 2019|Sloupky|

Léto je období slunečna. Tedy alespoň v reklamách na našich televizních a počítačových obrazovkách. Tráva zelená jako na trávníku Arsenalu, slunce zářící, na teploměrech příjemných 28 stupňů (pouze v katastrofických filmech lehce zvýšených 35) a oděvy bez koláčů v podpaží. Toho všeho se nám prostým lidem zkrátka nedostává. Na jednu věc, kterou ale oproti multimediální produkci můžeme pocítit na vlastní kůži, většina inzerentů zapomíná. Tou věcí jsou klíšťata.

Jedna dvě, klíště jde… však víte, o čem mluvím. Možná se ochránci zvířat mezi vámi zarazí, že pro klíšťata jako pro příslušníky živočišné říše používám ukazovací zájmeno to, nikoliv ten/ta. Zde se ale ospravedlním. Psa nazvu ten/ta, kočku nazvu ten/ta, dokonce i krysu nebo strašilku (což jsou mezi námi pěkné potvory) nazvu ten/ta. Ale klíštěti takovou čest, jako je rozlišení pohlaví, nedopřeji. Tak mě napadá, kolik pohlaví může podle dnešních trendů mít takové klíště?

To je ale teď vedlejší. Chtěl jsem se věnovat hlavně záhadné podobnosti mezi klíštětem a kolegou. Nemyslím jakéhokoliv kolegu. Myslím toho jednoho, kterého má každý kolektiv a kterého vždycky právě vy schytáte na týmový projekt. Aby bylo jasno, slovo kolega si můžete nahradit slovem spolužák, spoluhráč, koaliční vládní partner – každý kolektiv má své klíště. Ve zvířecí analogii by se vlastně dalo jít ještě dál, ale je nutno říct, že ti, co jí bezmezně využívají pro své motivační řeči, hodně pomíjejí. „Nebuďte myš, buďte kočka,“ nebo ještě lépe „Buďte lev vaší kanceláře!“ hlásají manažerské příručky. Nějak ale zapomínají na to, že i lev má doma lvici a zatímco ve světě lidí je muž gentleman a dámě ustoupí, lvice lva zkrátka uřve.

Co ale mají ty malé bytosti ve zvířecím kožichu společného s vašimi kolegy? Vlastně toho je dost a ta první věc vás napadne asi hned – ano, oba vám pijí krev. Ne však bezdůvodně. Otázka by totiž mohla znít: Proč tomu tak je? Odpověď je jednoduchá a dokonce je zakotvena v naší přirozenosti – pro přežití. Jednou ze specialit kancelářských klíšťat je totiž schopnost přisát se na nejpracovitějšího člena/členy a radostně parazitovat na zbytku s finálním podpisem pod prací. I zde ale máme oproti lidskému světu jeden zádrhel. Takové kancelářské klíště je totiž typicky švagr nebo švagrová šéfa. V lepším případě mu provádí masáže konečníku hlavou napřed, v tom horším to není švagr, ale bratr.

Pojďme se od zvířat naučit jednu věc – k výsledku je třeba se dopracovat, přijít si na něj, vědět, že jeho původcem není bohatý strýček, ale já. Zvíře vlastně ani nevnímá své „já“. Ale my ano. Tak se podle toho pojďme chovat.

O autorovi:

Studuji politologii, ale touha být novinářem někde v hloubi duše zůstala, jelikož žurnalistiku mám vystudovanou. Nejčastěji sice píšu o politice, ale jak už to tak bývá, řekněte mi, co vás trápí, a já si na to udělám názor. Říká se, že není víc, než když studujete nebo v práci děláte, co vás baví. Mám to štěstí, že znám obojí. A to hlavně díky vám - čtenářům. Bez vás by to fakt nebylo ono! ‘Lidé, čtěte!’ praví slavná věta. ‘Čtěte Denní chleba!’ dovolím si dodat.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím