• Historie umění aneb jdeme do finále. Foto: Pixabay, OpenClipart-Vectors.

Glosa: Historie umění aneb Jdeme do finále

Autor |2020-02-05T13:59:43+01:008. května, 2019|Sloupky|

Průvodce prvními třemi miliony let najdete v článku Glosa: Historie umění aneb kde se to zvrtlo

Umění si od prvopočátku prošlo několika fázemi a obdobími trvajícími přes tři miliony let. Původně vše vypadalo dobře, pak ale přišel novověk. Pomalu ale jistě se začaly projevovat náznaky degenerace, která v plné síle propukla s příchodem 19. století. Miliony let tvrdé práce tak skončily během dvou století.

Od 19. století se začaly slohy střídat jako papuče. Hned s příchodem století si umění prošlo hippy fází, a to ještě před vznikem hippie. Romantismus odmítl předchozí klasicismus, stejně tak jako byste vy odmítli oblečení, které zbylo po vašem starším sourozenci. Tomuto mladšímu bráškovi musí nechat, že přišel s něčím opravdu novým. Nabídl okno do duše umělcovy a ukázal, že i muži mají city. Na chvíli tak odklonil povědomí od Napoleona a válek k emocím a transcendentalitě.

A tohle všechno se stalo jen proto, aby to mohl historismus zahodit a opět se směle vrátit do minulosti. Ze začátku se držel zkrátka – čerpal z gotiky, renesance nebo baroka –, později ho ale dohnal mocenský komplex, kdy si řekl, že inspirace nestačí. Proto ke konci své vlády začal jako neznalý kuchař kombinovat jednotlivé styly dohromady. Přiměřeně, přiměřeně.

Realismus následně znovu odmítl cokoliv, co bylo před ním a umělci se tentokrát začali soustředit na střední a nižší třídy. Můžeme tak vidět zásadní změnu od starověku, středověku a vlastně i novověku. Výtvory se totiž přestaly týkat mocných a bohatých. Ano, bohužel už žádné penisy. Nacházíme se sice teprve v polovině 19. století, ale už teď můžeme cítit degenerativní geny v plném proudu. Realismus se v popisování běžných věcí nižších tříd zhlédl tak silně, že skončil podobně jako jeho předchůdce. Postupně se dostal k alkoholovým aférkám (které všichni dobře známe), hnijícím mrtvolám (ty už snad ne) anebo zabíjení zvířátek (no tak lidi). V ten okamžik se změnil v naturalismus, temnou éru umění.

Impresionismus sice nepokračoval stejným směrem, ale kupodivu měl blízko k realismu. Ani nevíte, jak rád bych na impresionismus našel nějakou špínu. Pravdou ale je, že na zachycení atmosféry dané chvíle a začátku přechodu k modernímu umění nevidím nic špatného. Takže mi nezbývá nic jiného než říct: dobrá práce. Což neplatí o symbolismu. Myšlenka – v pořádku. Provedení – nula. Jeho odpůrci ho označovali za úpadek, což je naprosto v pořádku, protože nám přinesl volný verš. O tom, jak moc nemám rád volný verš bych mohl napsat knihu. Ukončeme to ale tak, že tento výstřel udělal v podstatě ze všeho báseň. Že se musí rýmovat? Hlupáčci.

Vraťme se ale zpátky a ukončeme 19. století secesí. Secese napsala příjemnou tečku za koncem století. Přinesla totiž ornamenty. A ať už jste fanoušky ornamentů nebo ne, nemůžete jí upřít, že udělala z muchy nejznámější hmyz v Českých zemích. Tehdy tedy ještě v tom dobrém slova smyslu. Dnes už bohužel spoustě lidí při vyslovení tohoto slova akorát tak „m*dá v hlavě“.

Umění tedy skákalo zleva doprava, zepředu dozadu, někdy se to povedlo a jindy zase ne. Samozřejmě to ještě nebyl konec. Následovali art deco, purismus, dadaismus, konstruktivismus, funkcionalismus a taky surrealismus. A dnes už je vlastně umění cokoliv. Funguje to stejně jako s diplomovou prací – nezáleží na tom, jak špatná je, když si ji dokážete obhájit, máte vyhráno.

O autorovi:

Jsem extrovert i introvert. Miluju jazyky (jakože lingvistiku, duh). Mám specifický a značně černý humor. Ujíždím na karaoke. Vlastním spoustu knížek, které nečtu. Poslouchám všechno, jen ne rozkazy. Stereotyp je zlo, Bůh je mrtev, a taky jsem založil Denní chleba. To je asi tak všechno, co se sem vleze.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím