Glosa: Frontální filosofie jako zrod tisíců zoufalých myšlenek

Autor |2019-05-15T16:32:38+02:0013. května, 2019|Sloupky|

Frontální výuka, frontální mapa i frontální řez – ačkoliv všechny tyto pojmy znamenají něco úplně jiného, mají jednu věc společnou – existují. Co je ale frontální filosofie? Nejde o žádnou novinku nebo výmysl. Dokonce ji všichni velmi dobře známe a jde o věc pro náš vývoj nesmírně důležitou. Je to vlastně důkaz, že filosofem je a může být každý.

Dovolil jsem si položit základy tohoto pojmu daleko před současnost. Historie frontální filosofie vlastně sahá až do historie samotného lidstva, resp. do doby, kdy se lidstvo rozhodlo při dočasném nedostatku, nebo nezvládnuté redistribuci, čehokoliv koordinovat svou touhu po zisku a řadit se. Do front. Znáte to, když stojíte ve frontě a přemýšlíte nad existencí světa, vesmíru a té paní před vámi, která nemá drobné? Tak to je frontální filosofie.  Filosofie skýtající možnost náhledu do všech různých světů. Protože byste byli kdekoliv radši než tady.

Samozřejmě taková filosofie má několik odvětví. Jedním z nich je frontální materialismus. Čekáte, protože něco chcete, ale musíte na to čekat. Opakem k frontálnímu materialismu je pak frontální idealismus. Čekáte na něco, i když víte, že už to nedostanete, ale bylo by vám líto, kdybyste to nezkusili. Jsou známy i takové případy, kdy někteří nešťastní jedinci v rámci jedné fronty přešli z jednoho oboru na druhý, tedy když se z materialisty stal idealista. Musím vás zklamat, ale naopak to většinou nefunguje.

Dále zmiňme frontální toaletruismus. Jinak taky říkáme toaletní altruismus. Takový směr se vyznačuje filosofováním, kolik toaletních mís by bylo potřeba, aby všichni čekající před vámi uvolnili místo. Případně můžeme takový směr kombinovat s matematickou analýzou a pak vypočítat, kolik času ve frontě asi ještě strávíme. Ve chvílích nejhorších se uchýlíme i k výpočtu aritmetického průměru doby strávené v kabince jedním průměrným uživatelem toalet, matematicko-fyzikální značku nechám na vás.

Od teď už víte, že filosofie není vědou učenců odtržených od reality, vědou „horních deseti tisíc“, ani vědou stojící dávno za zenitem. Je to disciplína otevřená a vlastně i všem blízká a skutečně každý může být filosofem. A to prostě chcete, protože jak říkal Jiří Paroubek: „Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má!“

O autorovi:

Studuji politologii, ale touha být novinářem někde v hloubi duše zůstala, jelikož žurnalistiku mám vystudovanou. Nejčastěji sice píšu o politice, ale jak už to tak bývá, řekněte mi, co vás trápí, a já si na to udělám názor. Říká se, že není víc, než když studujete nebo v práci děláte, co vás baví. Mám to štěstí, že znám obojí. A to hlavně díky vám - čtenářům. Bez vás by to fakt nebylo ono! ‘Lidé, čtěte!’ praví slavná věta. ‘Čtěte Denní chleba!’ dovolím si dodat.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím