Glosa: Co Čech, to epidemiolog

Autor |2020-10-13T18:58:41+02:0012. října, 2020|Sloupky|

Co mají společného fotbal, hokej a pandemie koronaviru? Všichni Češi jim rozumí. Každý květen (kromě letošního) začíná období hokejového blouznění a celý národ se mění v hokejové trenéry. Stejně tomu je i v případě fotbalového mistrovství světa, a vlastně v jakémkoli dalším odvětví. Opravuje-li člověk na vesnici vůz, do hodiny má kolem sebe minimálně dva amatérské mechaniky, kteří naprosto přesně vědí, jak daný problém vyřešit. A aby to náhodou neměl moc jednoduché, řešení obou expertů na slovo vzatých jsou nejen rozdílná, ale přímo si protiřečí. Není proto divu, že se stejná situace opakuje i v případě současné pandemie, akorát se většina rozumbradů v duchu hanzlíkovské hlášky „Máte štěstí, že jdu kolem!“ přesunula na sociální sítě do skupin jako „Bojkotujte roušky“ a podobně.

Přesto mě však stále udivuje, jak troufale se Češi pouští do stále větších soust. S velkou lítostí musím sledovat i komentáře svých příbuzných k nejnovějším informacím kolem koronaviru a vládním opatřením na sociálních sítích. A rovnou předkládám: nechci polemizovat, zda jsou opatření dobrá, nebo špatná. Mám pocit, že mi to už ani v kontextu článku nepřísluší. Problém mám s automatickým vzdorem proti rouškám jako „symbolu nesvobody“ v situaci, kdy máme v Česku třetí nejvyšší poměr pozitivních testů ku všem testům z celé Evropy. Věc má jako vždy dvě roviny. Odpůrci prostých opatření, jakými jsou roušky, se často hájí citáty o svobodě a ovcích či o vládních otěžích. A když jejich oblíbení opoziční politici vyzvou k dodržování opatření, jsou to srabi, kteří se podvolili hloupému mainstreamu.

Říká se, že kde je vůle, je i cesta. Což můžeme tvrdit i v tomto případě. Jako argument odborné veřejnosti totiž daní popírači využívají epidemiology, kteří v rozhovoru řeknou, že nejsou přesvědčení o stoprocentní účinnosti roušek. A hle – protivládní odboj je na světě. Pod praporem svobody se pak nebojí denně chlubit statečností na sociálních sítích, protože dodržení opatření by bylo slabostí. Zatímco teď jsou hrdiny. Nebo o tom jsou alespoň přesvědčení.

Trable ovšem nekončí. Prakticky každý den – i kvůli mediální masáži – dokáží bez delšího zamyšlení vypálit počet nakažených z předchozího dne. S hlubší znalostí významu čísel už je to však horší. Na paměti mám slavné „co Čech, to muzikant“. Mám však pocit, že kdyby všichni Češi měli být stejní muzikanti jako epidemiologové, obávám se, že ta naše písnička česká bude znít trochu falešně. Přitom by stačilo sladit noty a alespoň chvíli sledovat dirigenta.

O autorovi:

Dnes se o lidech jako já říká, že jsou zatíženi aktivní participací na veřejném dění. Já jsem prostě zvědavý a ukecaný. Vzhledem k tomu, že studuji politologii a žurnalistiku, celkem to sedí. Každý rok v květnu se pak věnuji hokejovému koučování a mám i jednu nechutnou libůstku - občas koukám na TV Barrandov. Nesuďte mě... Díky, že jste tady. :)

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím