Glosa: Čech nemusí mít ponožky v sandálech aneb Co neříkat na prohlídce

Autor |2020-02-05T14:00:04+01:0010. dubna, 2019|Sloupky|

Stejně jako na pizzu patří ananas, patří bohužel k Čechům ponožky v sandálech. Jednou to zkrátka z nějakého nepochopitelného důvodu někdo zvoral a už se to chytlo. Tento nezaměnitelný znak ale (možná překvapivě) není tím, co vytáčí každého průvodce, který se s turistou dostane do kontaktu. Je totiž hned několik věcí, kvůli kterým někteří průvodci šediví. Tady je seznam několika rad pro návštěvníky, nazývaný pracovně desatero, protože to zní dobře, čemu je dobře se vyhnout, abyste si zachovali důstojnost. Jestli se v některých bodech tohoto seznamu najdete, no, asi tušíte, co chci říct.

  1. „Co tu všechno máte?“ Na zámku? No velryby asi ne. Udělejte pro mě něco a zkuste se prosím dívat na ty cedule, kterými jsou objekty obklopené. Jak památně říkal Lubomír Zaorálek před parlamentními volbami 2017: „Ty lidi nám to, přátelé, nečtou!“
  2. „A ten schod tady uprostřed je původní?“ Kategorie otázek obsahující slovo „původní“ by zabrala jeden celý článek a bylo by to málo. Nezřídka kdy se stane, že o schodu, půlce zdi nebo fleku na stropě se záznamy zkrátka nedochovají. Ale ta váza z 15. století je vám úplně fuk, což může být často velká škoda.
  3. „No, my takhle sice po zámcích jezdíme hodně a baví nás to, ale kdo že to byl ten Ko-men-ský?“ Vážně? A na ty zámky chodíte na předraženou zmrzlinu nebo jste někdy i poslouchali? Byl by hřích kritizovat za touhu po vědění, ale bezmyšlenkovitý zamračený výraz a pokyvování věci bohužel příliš nepomohou.
  4. „Tohle přeskočte, všechna ta jména a data.“ Možná mi to nebudete věřit, ale většina návštěvníků, kteří tuto větu používají, se pak ptá, kdo byl Komenský.
  5. „Jé, já ztratila pantofli, chi chi.“ Jo, my jsme si všimli. Tak si ji vezměte a pokuste se ji neztratit, protože vás můžu ubezpečit, že já se pro ni vracet nehodlám. Jestli chcete s vaším časem naložit efektivně, stand-upy nechte na konec.
  6. „Ty jo, tady bych to nechtěla uklízet.“ Přesně, oni tehdy taky ne. Měli na to lidi a vůbec se o tom nebavili. Pojďme to taky zkusit.
  7. „My si to jen tak sami prolítneme.“ Jistě, já taky na motorce bez papírů jen přejedu do vedlejší vesnice. Všechno v pořádku, ne?
  8. „Vy fakt neprodáváte magnetky/vizitky/mince/barvené vousy kastelána? To jste mě tedy zklamali.“ Nás zase zklamalo, že vaší největší starostí je samolepka do deníčku.
  9. „Ale já chci na prohlídce fotit, já to nikomu neřeknu.“ Samozřejmě, akorát to dáte na Facebook, Instagram, Twitter a pošlete to padesáti kamarádkám nebo kamarádům do chatu. Jste milá, ale ne.
  10. „Crrr!“ Jako fakt? Telefon?
  11. „No ahoj Blaničko, já nemůžu, víš, já jsem teď na zámku. Já ti pak zavolám.“ Zabere vám to deset vteřin, ale průvodci tím zaručeně zkrátíte život minimálně o deset minut.
  12. „No ahoj Blaničko, já jsem na zámku, povídej, co potřebuješ?“ Tak to vůbec nemám sílu komentovat.
  13. „Ale jo, ten náš brouček to hodinu určitě vydrží.“ Říkám vám to předem, nevydrží.
  14. „Já se moc omlouvám, on to tu hodinu asi nevydrží.“ Já to říkal.

O autorovi:

Studuji politologii, ale touha být novinářem někde v hloubi duše zůstala, jelikož žurnalistiku mám vystudovanou. Nejčastěji sice píšu o politice, ale jak už to tak bývá, řekněte mi, co vás trápí, a já si na to udělám názor. Říká se, že není víc, než když studujete nebo v práci děláte, co vás baví. Mám to štěstí, že znám obojí. A to hlavně díky vám - čtenářům. Bez vás by to fakt nebylo ono! ‘Lidé, čtěte!’ praví slavná věta. ‘Čtěte Denní chleba!’ dovolím si dodat.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím