Glosa: Brýle si s koronavirem nerozumí. A nejen s ním

Autor |2020-03-21T18:59:27+01:0020. března, 2020|Sloupky|

Rouška. Já ji beru jako stylový doplněk, a hlavně povinnost, kterým si alespoň trochu zpestřím dnes dost nudný život. Některým však přináší nové problémy do života. Mám na mysli lidské odvětví obrýlených.

Zakrytý nos a ústa zní jako poměrně jednoduchá věc, která nemůže zásadně ztížit život. Ne pro lidi s brýlemi. Výlet za neznámým se z křišťálově ostrého obrazu rázem mění na pochmurný horor od Stevena Kinga, kdy se člověk brázdí bažinami a přes výpary nevidí ani na metr před sebe. Ony výpary si totiž sám fouká do očí. Jedná se o častý jev pracovně nazvaný „Ty vole, zase nic nevidím, že já se na to nevykašlu a nekoupím si čočky“, jenž se vyskytoval i před příchodem nejnovějšího modelu koronaviru. Obrýlení zmíněný jev pociťují zejména v období zimy. Při vyšší změně teploty totiž brýle fungují podobně jako černý pásek přes oči sloužící k udržení anonymity v médiích. Lusknutím prstu se daná osoba zahalí do temnoty a speciálně výhodným je jev při první návštěvě partnerových/partnerčiných rodičů. Nositeli totiž zdarma věnuje pár vteřin navíc k sebrání odvahy.

Stejný jev, nazvěme jej zkráceně „čočky, prosím, čočky“ se objevuje i v případě otevření trouby. Tentokrát však nositeli nepomáhá, ale spíš dětinsky prodlouží dobu, za kterou může zkontrolovat, zda je kuře opravdu spálené nebo to tak jen vypadalo přes sklo. Svým způsobem tak podněcuje gen hazardéra, který v danou chvíli doufá, že vyhrál a kuře přežilo. Tedy přežilo… chápeme se.

Další kategorií jsou sporty. V případě, že daný obrýlený nepatří mezi sportovní jedince, má o starost méně. Pokud si však chce zalyžovat, nedej bože zaplavat, za celý Denní chleba přeji hodně štěstí. Lyže či snowboard se ještě dají vyřešit velice nekomfortními brýlemi pod brýlemi, odborně nazývanými Okularus duplikus. Praktikování Okularu dupliku ovšem způsobuje fenomén zvaný Cruciatus maximus, při němž člověk okamžitě začíná zvažovat, zda se sjezdovkou zvolil dobře. Při plavání pak už zbývá jen doufat, že jedinec nepřehnal posilování jedné paže před druhou. Pokud ano, pravděpodobně začne v dráze jedna a skončí ve dráze čtyři. Sám to nepozná, ale většina plavců a plavkyň se na něj bude nehezky mračit. Což je vlastně úplně jedno, protože bezbrýlý nic nevidí.

V neposlední řadě se dostáváme k mezilidskému kontaktu. Pomalé sundávání brýlí u žen může vypadat jako svůdné gesto či dokonce laciný trik, ovšem je to nutností. Líbání s brýlemi může často vést k nepříjemným střetům. Specifickou skupinou jsou páry, v nichž jsou oba obrýlení. V takovém případě by se neměli ani pokoušet navázat jakýkoliv kontakt v brýlích. Proč? Protože se k s obě v podstatě nedostanou. Absence brýlí ovšem přináší i své klady. Partner může být sebevíc škaredý, bezbrýlý však vždy líbá modela/modelku. Záleží jen na představivosti. Samozřejmě, že se líbá se zavřenýma očima, ovšem to poslední, co uvidí, může být velký flek připomínající Chrise Hemswortha nebo Margot Robbie. A kdo by se nechtěl líbat s flekem Chrise Hemswortha? Co teprve šmouha Margot Robbie?

Tečkou na závěr je líčení. Když, dámy, vidíte jen s brýlemi, ale namalovat se můžete pouze bez nich, nechápu, jak to zvládáte. Respekt! A že jsou řešením čočky? O tom zase jindy.

O autorovi:

Jsem extrovert i introvert. Miluju jazyky (jakože lingvistiku, duh). Mám specifický a značně černý humor. Ujíždím na karaoke. Vlastním spoustu knížek, které nečtu. Poslouchám všechno, jen ne rozkazy. Stereotyp je zlo, Bůh je mrtev, a taky jsem založil Denní chleba. To je asi tak všechno, co se sem vleze.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím