• Žena za volantem. Foto: Piqsels.

Fejeton: Všechno jsou to jen předsudky

Autor |2019-10-12T19:04:27+02:0011. října, 2019|Sloupky|

Právě jsem ve fázi, kdy se můj život obrací vzhůru nohama. Snažím se získat řidičský průkaz. Je to jako celému světu říct, že jsem dospěla. Nezáleží na dnu osmnáctin, ani dnu, kdy mladík poprvé pozve slečnu na film, či dnu, kdy si člověk koupí Happy Meal kvůli výhodné ceně a ne kvůli hračce Spidermana. Záleží na dnu, kdy se stane vlastníkem řidičského licence. Cesta je to ovšem složitá.

První den se uchazeč seznámí s autem. Pedály jsou v autě většinou tři a ne čtyři, jak jsem si dlouho myslela. Dále třeba volant, rádio a zrcátka. Ty jsou nejdůležitější. Ve zpětném zrcátku můžu vidět, jak hezký je řidič v autě za mnou, což je velmi důležité například ve chvíli, kdy si uvědomím, že stojím do kopce. Mám se rozjet a to já neumím. Následná škoda se lépe řeší také ve chvíli, kdy mám upravený makeup. Právě díky zpětnému zrcátku. Využití bočních zrcátek je mi stále záhadou. Rádio pak jízdě dodává ten správný styl. S kapelou Rammstein to rozpálím a zuřivě troubím s pěnou u pusy na ostatní řidiče, kteří nechápou moji jízdu devadesátkou po městě. S Markem Ztraceným zase romanticky kroužím po kruhovém objezdu až do západu slunce a když zazní první tóny Wrecking ball, automaticky olizuji přední sklo, zatímco stojím už půl hodiny na semaforech. Rádio je tedy také důležité. Zbytek auta není potřeba znát.

Postupem času jsem ale sama zjistila, že věci nejsou tak jednoduché a autoškola mě i za krátkou chvíli naučila spoustu věcí do života. Řidiči milují předsudky. Odsoudí mě prakticky okamžitě a to hned na třikrát. Za prvé: jsem autoškola. Oni se asi nikdy řídit neučili. Jen co zahodili dudlík, sedli do první Škodovky co jela okolo a rozjeli se na první dobrou. Za druhé: žena za volantem. Je jedno, jak daleko jsme postoupili s emancipací, jakmile sednu za volant, mužům vstávají poslední zbytky vlasů na hlavě a raději zvolí za dopravní prostředek koloběžku. A za třetí: nejsem jen žena za volantem, jsem blondýna za volantem, z čehož plynou jak výhody, tak nevýhody. Výhod je hned několik. Nikdo ode mě neočekává dobrou a plynulou jízdu, už vůbec ne jízdu podle předpisů. Tudíž se ani nemusím snažit. Většina lidí chce také žít dlouho, a tak moje nabídky na odvoz s hrůzou v očích odmítají. Nikdy se tedy nestanu ničím taxikářem. Řidiči si pak ode mě na silnici raději dávají opravdu velký odstup a já tak máte neustále volné silnice. No a nakonec se nemusím učit parkovat. Nikdo totiž neočekává, že to umím.

Jako jedinou nevýhodu vidím pouze to, že mi nikdy nikdo neuvěří, že řídím dobře. Já si například myslím, že moje řízení není vůbec špatné. A jakmile zjistím, k čemu opravdu slouží boční zrcátka, možná se dokonce změní na dobré. Doufám, že to jednou pochopí i instruktor, který pravidelně sedává vedle mě, připoután ze všech stran, křečovitě zahryznutý do palubní desky a s nehty zarytými hluboko do sedačky. Taky zatím nepustil nohy z pedálů a občas tiše za jízdy pláče. Nechápu proč. Všechno jsou to jen předsudky.

O autorovi:

Prý jsem často nad věcí a moc mluvím. Život se prostě nemá brát tak vážně a je potřeba toho hodně říct. K tomu si ještě občas zazpívám a čas od času i něco napíšu.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím