Fejeton: Vánoční výzdoba

Autor |2020-12-05T17:18:52+01:003. prosince, 2020|Sloupky|

Přelom listopadu a prosince se v naší domácnosti pravidelně nese ve znamení umělého navození vánoční atmosféry pomocí náležitě bohaté výzdoby. Že se na mě něco chystá, jsem pochopil minulou sobotu. Mamka, vzpomenuvší na Pavlovova psa a zvoneček, mne obíhala při rodinné oslavě a pod nos mi nosila různé dobroty. Hýčkala si mne zkrátka jako vepříka na porážku. Nedošlo sice na zabijačku, ale i tak jsem se při prosbě, která zazněla, náležitě opotil. „Vládi, já bych něco potřebovala,“ pravila mamka u večeře hlasem tak medovým, že mi zesládla i šunka na rohlíku. Přiznávám, že nejsem zrovna klidnou osobností, okamžitě jsem proto ironicky reagoval a snažil se narušitele odradit. Neúspěšně. Čekal jsem hodně, ale tato možnost mě nenapadla. „Přinést krabice,“ pronesl rodič tak tiše, že spíše šeptal, než mluvil. Pochopil jsem, že krabice znamenají vánoční výzdobu.

Pro čtenáře neznalého našeho domu – krabice s ozdobami jsou uloženy ve sklepě a vede k nim přesně dvacet schodů. Ne více, ne méně.Kdokoliv mi může v klidu věřit, měl jsem více možností je spočítat, než bych si sám přál. Vydal jsem se tedy jako Bilbo Pytlík na neočekávanou a strastiplnou cestu. Na výměnu výzdoby každého čtvrt roku jsem zvyklý, hledání podzimní výzdoby mám nakonec ještě v živé paměti, ty vánoční jsou pro mě ovšem speciálními. Zaplní totiž dvanáct krabic. Během víc než půlhodiny jsem přinesl jedenáct z nich a z toho dvě do sklepa zase vrátil, protože „tam už jsou přeci jen staré věci, které už dva roky nedáváme.“ Proč je tedy stále máme doma, je mi záhadou, ale bojím se zeptat.

Další den jsem však zjistil, že to byla past. Přinést ozdoby, obsahující i světelné řetězy, znamenalo automaticky i zapojení v jejich aplikaci na předem určená místa. Ze zdobení se stala promyšlená operace. Já jsem dostal na starosti už poněkolikáté exteriér, maminka sama sobě vytyčila vnitřek domu. Dělám to nerad, ale tátu musím z této operace vynechat. Ten totiž seděl u nového krbu a po vzoru indiánských kmenů se snažil rozdělat oheň. Vzal jsem tedy sluchátka, nahodil vánoční Spotify playlist, který jsem celý rok pečlivě skládal přesně pro tuto příležitost, a šlo se na věc. Dostal jsem girlandy a světélka s tím, že je mám rozmístit nad okna, což jsem za zvuku klavíru Marka Ztraceného povedlo poměrně rychle. Jak ale dál postupovaly písně, hrnuly se na mě z prostor domu světelné ozdoby, bannery a řetězy, kterými jsem měl dům doslova rozsvítit. Vrcholem bylo, když jsem si myslel, že je konečně hotovo, a ze dveří se proti mně vyřítila svítící vrba. Soused se se svým jedním směšným řetězem mohl jít zahrabat. Když vy břízolit, tak my kachličky! Při pohledu na hotovou výzdobu jsem musel nutně dojít k závěru, že doma vlastníme nějaké tajné akcie ČEZu a musíme si vydělat na dividenda, aby bylo za co nakoupit dárky. Ostatně nechť každý posoudí sám v úvodní fotce. Náš dům v ulici nikdo nepřehlédne.

O autorovi:

Studuji politologii, ale touha být novinářem někde v hloubi duše zůstala, jelikož žurnalistiku mám vystudovanou. Nejčastěji sice píšu o politice, ale jak už to tak bývá, řekněte mi, co vás trápí, a já si na to udělám názor. Říká se, že není víc, než když studujete nebo v práci děláte, co vás baví. Mám to štěstí, že znám obojí. A to hlavně díky vám - čtenářům. Bez vás by to fakt nebylo ono! ‘Lidé, čtěte!’ praví slavná věta. ‘Čtěte Denní chleba!’ dovolím si dodat.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím