Fejeton: Učíme se distančně

Autor |2020-10-27T18:50:52+01:0026. října, 2020|Sloupky|

Titulekk napovídá, že čtenáře čeká dlouhé popisování průběhu online výuky na mé škole, případně vtipný komentář ke konzultace bakalářské práce. Není tomu tak. Zůčastnila jsem se online hodiny angličtiny žákyň šesté třídy základní školy a tento zážitek se mi vryl do paměti tak hluboce, že jsem večer téměř nemohla usnout.

Distanční hodina angličtiny začíná vcelku klidně. V 11:00 zapínáme webkamery a načítáme odkaz, který nám učitelka poslala. Po připojení vidíme, že jsme zatím jediné, kterým se tento nadlidský výkon povedl. Já zůstávám schovaná z dosahu webkamery a slečna, které s angličtinou pomáhám, kameru s unuděným výrazem vypíná. Obě čekáme na další pokyny. Asi po pěti minutách od zahájení hodiny se poprvé ozývá učitelka kontrolujíc připojení svých svěřenců. Na dotaz, zda je žák přítomen a slyší, se většinou ozve odpověď v podobě praskání mikrofonu, řevu jednoho z rodičů a následně naskočí rozkostičkovaný sekající se obraz. Polovina žáků neodpoví, druhá polovina si spletla mikrofon s megafonem a odpovědi přímo ječí, jako kdyby jim šlo o život.

První polovina hodiny se tedy nese v duchu ,,Slyšíte mě? Haló, Pepíčku jsi to ty? Achjo, komu se to tam seká? Kdo je to Huawei? A Honor? Kdo je Honor, děti? Vidíte mě? Jakto, že ne?‘‘ Druhá polovina hodiny už pokračuje celkem slibně. Děti mají číst věty, které vidí na obrazovce před sebou. Učitelka vyvolává jednoho žáka za druhým – marně. Nikdo neodpovídá a věty si tak musí číst sama. V té chvíli už lze z učitelčina hlasu slyšet poměrně zřetelný nádech zoufalství, kterým si právě prochází. Dočte požadované cvičení a hned se přesouvá k dalšímu. Také to si se zoufalým hlasem čte raději sama, jelikož stále nikdo neodpovídá a děti, mající zapnutou webkameru, už stejně dávno odešly z pokoje.

Ještě před ukončením výuky se učitelka snaží vysvětlit, že děti příští týden čeká test. Větu však ještě ani nedokončí a ihned se na ni sypou tisíce dotazů, připomínek a dokonce nadávek ze strany rodičů. Rodičů, kteří jsou očividně na hodinách také přítomní, ale zapomněli svým dětem včas vypnout mikrofon. Zoufalá učitelká se snaží rychle zodpovědět dotazy žáků, improvizovaně vymýšlí, jak reagovat na připomínky typu „vypadl nám internet“, až test nakonec raději ruší. Na konci hodiny už raději vůbec nemluví. Jen všem pošle cvičení na další týden a odpojí se.

Myslím, že jsem párkrát dokonce slyšela vzlykání. Být učitelkou je holt není žádná sranda.

O autorovi:

Prý jsem často nad věcí a moc mluvím. Život se prostě nemá brát tak vážně a je potřeba toho hodně říct. K tomu si ještě občas zazpívám a čas od času i něco napíšu.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím