Fejeton: Politika do obchodu nepatří

Autor |2020-12-12T09:46:02+01:009. prosince, 2020|Sloupky|

Koronavirová krize mě opět nemilosrdně vyhnala za pult rozdávat úsměvy a vydělávat obrovské peníze na benzin pro moji milovanou francouzskou střelu (další vtipný zážitek z cest přijde již brzy). Je potřeba říct, že tato doba je opravdu pro všechny zvláštní a nikde se to tolik neprojeví, jako na atmosféře v obchodě. Snad ještě na poště, ale na tom sama přiznávám z devadesáti procent vinu, když hystericky rozhazuji rukama u přepážky, nervózně mlaskám a místo pozdravu používám větu ,,Kde je můj balík?!‘‘

Vládní nařízení nás zkrátka dostala do podivné situace. Jako obyčejně velmi vytížený maloobchodní řetězec máme omezený počet zákazníků na prodejně, což odpočítáváme nákupními košíky, které po každém zákazníkovi řádně desinfikujeme. Mimochodem, tu desinfekci mám všude. Stačí desinfikovat více jak čtyři hodiny a místo mě stojí u dveří králíček Azurit. Ruce se mi po nocích odpařují a na vůni vlasů balím opilce, kteří milují slivovici. Problém ale nastává, pokud k obchodu přijde zákazník, který je rozhořčen aktuálními vládními opatřeními, a dává to najevo širokému okolí. Samozřejmě, o aktuální situaci si každý myslí své, ale v práci při desinfikování košíků nebo rovnání sypaných čajů podle barvy nemám chuť diskutovat o českém politickém rybníčku.

Jeden takový zákazník přišel před pár dny. Když si všiml fronty, která se u mě tvořila na nákupní košíky, začal si šeptat pod vousy a hlasitě vzdychat. Jakmile přišel na řadu, vytrhl mi desinfekci z ruky, zařval něco o špíně a desinfekci na sebe doslova vylil. Tento hrdinský čin poté zopakoval při desinfekci nákupního košíku, a ruce si utřel do roušky. Celou dobu přitom přirovnával nejvyšší politické představitele k sudokopytníkům a rozhlížel se, zda se k němu někdo přidá. Nepřidal. Při odchodu na mě nákupní košík hodil, což způsobilo řádnou desinfekci očí, kterou jsem stejně plánovala už pár dní a zařval něco o pohlavních orgánech. Popřála jsem mu hezký čistý den a zamávala hadříkem na rozloučenou.

Je to pro všechny těžké. Pro zákazníky, kteří musí stát frontu před obchody, jako kdyby měli zrovna přivést kubánské pomeranče, ale i pro prodavačky, které se dnes a denně potkávají s lidmi, kteří si prostě jen musí ulevit. Jsem ale optimista a věřím, že až se řádně otevřou hospody, přesunou se tito revolucionáři zpět k pivu a budou tvořit dějiny zase jen v restauračním zařízení.

O autorovi:

Prý jsem často nad věcí a moc mluvím. Život se prostě nemá brát tak vážně a je potřeba toho hodně říct. K tomu si ještě občas zazpívám a čas od času i něco napíšu.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím