Fejeton: Peníze jsou v bance v bezpečí, říkali

Autor |2020-03-07T18:04:37+01:006. března, 2020|Sloupky|

U nás doma není zvykem, že by rodiče odjeli na dovolenou, když chodím do školy. Vždy jeli jen o prázdninách, když jsem taky pryč. Tentokrát mě ale díky souhře okolností čekaly krásné čtyři dny doma bez rodičů.

V hlavě mi okamžitě vyvstávaly myšlenky na velké párty ve stylu Projektu X, jež by pro celé město, domácí mazlíčky i sousedy, kteří by létali vzduchem, skončily legendárně. Ani jedno auto by nezůstalo neohořelé. Zmíněné bohémské myšlenky se však rozplynuly ve chvíli uvědomění, že strávím všechny následující dny – kdy mají myši pré – poctivou prací. Přede mnou se tedy rýsoval pouze jediný den využitelný k řádné dezinfekci. Jinými slovy: k zajití na jedno až deset piv. Šetřila jsem si proto na účtu peníze, které jsem se ten den chystala pořádně roztočit. Jsem ovšem absolutní antitalent na šetření či shromažďování peněz. Finance původně obdržené k vyžití v divočině bez mamahotelu jsem tudíž uložila na účet. Byť jsem se je chystala hříšně rozházet v místním restauračním zařízení. Na účtu jsou přeci v bezpečí, ne? Nikdo mi je nevezme. Zůstanou tam, dokud budu chtít. Jak jen jsem se mýlila.

V den odjezdu rodičů mě svědomí hodné dcery vzbudilo brzy a šla jsem je vyprovodit, a zamávat šátečkem, se slzou v oku. Když jsem stála u okna a hlídala, aby opravdu odjeli, rozhodla jsem se zkontrolovat stav svého účtu za účelem promyšlení nadcházející pijácké akce. Ve chvíli spatření děsivé hrůzy na účtu jsem se stačila jen poohlédnout s otevřenou pusou za červeným autem, v němž rodiče odjížděli. Tiše jsem plakala. Účet totiž hlásil padesát korun v mínusu, protože mi banka – jak jsem se později dozvěděla – strhla neoprávněně peníze.

V záchvatu breku jsem utíkala do banky a plánovala jim pořádně zavařit. S příchodem dovnitř se mě ale ujal moc hodný mladý muž. Do jeho zářivých modrých očí jsem hleděla jako do dvou hlubokých studánek. Když si prohraboval hnědé lesklé vlasy, podlamovala se mi kolena. V tomto zasněném stylu jsem pokračovala v rozhovoru, přičemž jediné, co mi utkvělo v paměti, bylo, že mi peníze vrátí do třiceti dnů. Třicet dnů. Tak dlouho jim potrvá vrátit peníze, které mi neměli právo strhnout. A to jsem si myslela, že v bance jsou mé peníze v bezpečí, nebo alespoň to všichni tvrdili.

Jsem tedy na zbylých pár dní odkázaná na zbytky ve spíži a energii měsíčního svitu. Jako dospělá a statečná žena však pláču jen občas. Maminko, vrať se brzy!

O autorovi:

Prý jsem často nad věcí a moc mluvím. Život se prostě nemá brát tak vážně a je potřeba toho hodně říct. K tomu si ještě občas zazpívám a čas od času i něco napíšu.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím