Fejeton: Online výuka jako nejhorší školní trest. Pro studenty, ale i učitele

Autor |2020-10-07T22:50:45+02:005. října, 2020|Sloupky|

Dnes mi začal nový semestr. Poslední ročník bakalářského studia. Normálně bych byla ráno vstala, pěkně se oblékla, namalovala a vyrazila si před první přednáškou ještě na chvíli posedět do knihovny. Protože ale žádné „normálně“ už asi třičtvrtě roku neexistuje, sedím doma, v teplákách a zacuchaném drdolu, a přes internet se pokouším objednat správnou učebnici ruštiny. Další čtvrt rok chaosu je přede mnou. No hurá.

Zdá se to vlastně jako docela dobrý nápad. Když už studenti kvůli bezpečnostním opatřením nemohou na akademickou půdu, zato všichni vlastní počítače a chytré telefony, necháme je sedět doma a budeme přednášky vysílat. Jak ale říká můj šéf: nápad dobrý, provedení žalostné.

Zkušenosti se zmíněným typem výuky mám už z jara. Z mých pěti předmětů probíhal online pouze jeden, a i ten nabídl jenom asi tři přenášené přednášky. Navíc, je poměrně těžké udržet hodinu a třičtvrtě pozornost i ve ztichlé posluchárně. A co teprve doma. Další problém. Co by jindy mohlo být splněno prezentací či zápočtovým testem, se najednou mění v seminární práce. Student ani nemrkne a najednou jich musí během týdne odevzdat deset. Škola se tedy stává nekonečným domácím úkolem a stresu má jeden víc než v nejhorším zkouškovém období.

Jednoduché to ale nemají ani učitelé. Kromě toho, že studuju, totiž stíhám učit taneční tělocviky. „Kdybys cokoli potřebovala, neváhej se nám ozvat. Akorát zatím taky moc nevíme, jak bude distanční výuka fungovat,“ oznámili mi na fakultě, když jsem podepisovala smlouvu. Prý uvidíme v průběhu semestru. Je pondělí a nový akademický rok začal přibližně před osmi hodinami. Od rána mi pípá jeden e-mail za druhým: ten neví, kdy hodina bude, té nepřišel odkaz, přes který se k lekci připojí, tu zajímá, kolik absencí je vlastně povolených. Vedení by si zase přálo, aby mi studenti potvrdili proškolení o bezpečnosti. Jenže ho mám u sebe pouze česky, a tělocvik učím v angličtině.

Jedna z mých vyučujících odložila seminář z ruštiny až na příští týden, asi aby se do té doby zorientovala v systému. S každou další minutou přemýšlím, že bych to samé udělala se svým tělocvikem. Studenti se ale těší a vedení trvalo na zahájení lekcí hned v prvním týdnu. Tak mi asi nakonec nezbyde, než jít místo odkládání přeložit onu bezpečnost do angličtiny. A doufat, že tenhle semestr bude přece jen o něco méně zmatený, než byl ten jarní.

O autorovi:

Na světě existují přesně dvě věci, které alespoň trochu umím- společenský tanec a psaní. Na druhou stranu je jich taky spousta, co nezvládám. Třeba být aspoň chvilku zticha. Baví mě lidi, večery, co se protáhnou až do rána, a život sám o sobě. Koneckonců, beru si od něj jen to, co chci. A pokaždé to stojí za to.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím