Fejeton: Nedělní výlet do nekonečna a ještě dál

Autor |2020-05-09T17:53:37+02:008. května, 2020|Sloupky|

Neděle jsou jako stvořené pro výlety. V sobotu odpočíváme  po pracovním týdnu, ale v neděli bychom se už měli připravovat na další náročný pracovní nebo studijní týden. A tak jsou výlety tím nejlepší nastartováním.

I já jsem se v neděli rozhodla, že nechci lenošit a s mojí drahou polovičkou jsme se vydali na lidmi oblíbené Pálavské vrchy. Jako správní turisté jsme ihned po vystoupení z auta nabrali energii konzumací místní zmrzliny. Už tehdy jsme byli poprvé poučení. Zmrzlina se s rouškou totiž jí opravdu špatně. Nezbývalo nám tudíž nic jiného, než se v lízání po chvílích střídat, přičemž ten druhý zatím hlídal výskyt osob v okruhu dvou metrů.

Po tak náročné akci jsme konečně vyrazili pod kopec, u kterého měla začít naše turistická trasa. Bylo mi divné, že kolem nás nikdo není (doslova nikdo), ale cesta byla o to příjemnější. Tedy jen na okamžik. Po pár náročných kilometrech jsem dostala pocit, že mi můj dokonalý make-up postupně leze pod bradu. A nejednalo se jen pocit.

Má drahá polovička se mi samozřejmě smála. O to víc, když jsme zjistili, jak vypadají poslední metry před cílem. Uprostřed lesa se najednou objevila prašná cesta obsypaná kořeny stromů. Stoupání navíc bylo tak strmé, že by se za něj nemusela stydět žádná cesta v Himalájích. Při pohledu nahoru se mi zamotala hlava, orosilo čelo a make-up definitivně spadl na zem. Když jsem však viděla svého drahého, který vyšlapával do kopce, jako by se nic nedělo, musela jsem se vzchopit. Vzala jsem tedy nohy na ramena, plíce nechala pod kopcem a vydala se na cestu.

Upřímně, dál už si moc nepamatuji. Cesta byla stále strmější, z mého přítele se stal spíš nepřítel a lidí přibývalo. Ke konci už jsem jen odevzdaně šplhala po kořenech a nadávala všem okolo. Když jsme konečně dolezli nahoru, byla tam jen spousta kamení. Udělali jsme pár fotek, popovídali si s ostatními turisty a při pokusu mého přítele donutit mě jít ještě kousek dál, se málem rozešli. Po cestě dolů jsem postupně sbírala kousky svých plic a hledala vůli žít.

Je to už pár týdnů a pořád se nejsem schopná zvednout z postele. Tolik námahy, přitom jen kvůli pár kamenům. Nedělní výlety od té doby nemám ráda.

O autorovi:

Prý jsem často nad věcí a moc mluvím. Život se prostě nemá brát tak vážně a je potřeba toho hodně říct. K tomu si ještě občas zazpívám a čas od času i něco napíšu.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím