Fejeton: Muž se ze svých chyb nepoučí

Autor |2020-02-04T15:48:17+01:003. února, 2020|Sloupky|

Správná pecka musí mít druhý díl, což potvrdí každý zadlužený a zoufalý bollywoodský producent. Proto když jsem se v sobotu dostal do situace, při níž jsem měl záblesky minulosti, nemohl jsem odolat. Opět jsem se totiž vydal supermarketu. A byla to chyba. Muž se ze svých chyb nepoučí a já jsem se opět nabídl, že babičce nakoupím. Když už jsem jel do obchodu, byl by hřích nevyužít oné cesty k pomoci. Obvolal jsem tedy nejbližší příbuzenstvo a instrukce byly jasné – pro babičku mouka a olej, pro maminku ocet. Vešel jsem do obchodu, vzal si menší košík a neplánoval nakoupit moc věcí.

Zvoní telefon. Na seznam o třech položkách mi přibývá chléb. Babička versus maminka – nerozhodně 2:2. V tu chvíli ale přichází zákeřná věc, kterou muž běžně nevyžaduje, pokud nepotřebuje přežít. Přichází nápad. Nápad pěkně pitomého rázu. Říkám si totiž, že jako chlapec z vesnice (i přes každodenní návštěvy Brna) využiji unikátní příležitost a vzhledem k volnému prostoru v autě zakoupím něco na oslavu. Inu začínám zmateně běhat po obchodním středisku, stejně jako tehdy před půl rokem. Nakupuji s takovou vervou, že se dostávám do fáze, kdy nákup naskládaný v košíku nebudu mít nikdy šanci přemístit od pokladny na zadní sedačky automobilu. A kdyby alespoň košíku, on je to spíš košíček. Za zmínku stojí také fakt, že největším potenciálním nepřítelem je dvanáct litrů nealkoholických nápojů v balících i jednotlivě po lahvích. Nezbývá mi tedy nic jiného, než začít nákup postupně likvidovat.

Ono se to řekne – likvidovat. Myšlenku postupného znovu obcházení všech regálů, tentokrát s cílem všechno nakoupené zboží vrátit, okamžitě vyhodnocuji jako myšlenku pod svou úroveň. Dostávám se proto do situace, za kterou jiné běžně proklínám a začínám zboží nenápadně umisťovat do nejbližších regálů. Jak moc nenápadné bylo cpát balík šesti minerálek mezi konzervované fazole a sterilované okurky je asi jasné. Nakonec mi košíku zůstává jen pár drobností v podobě chipsů a nějakého pečiva.

Když s porážkou v srdci přicházím k pokladnám, pouštím před sebe maminky s květákem a dětskou výživou, čímž se trestám za neukázněnost, kterou jsem právě ukázal. Při skládání věcí na zadní sedadlo se však zarážím a v hlavě mi létají neslušná slova všeho druhu. Otáčím se a vydávám se do obchodu pro mouku a olej, které jsem ve zmatku položil mezi karamely. Samozřejmě se napodruhé snažím poučit ze svých chyb a mířím rovnou pro velký koš. Tahám peněženku s drobnými a v ní nalézám tři dvacetikoruny. První koš, jenž se stal nepoužitelným po snaze nakrmit jej vyšší měnou, opatrně odsouvám a přemýšlím, jak se alespoň jednoho ze zbývajících čtyřiceti zmocnit. Vydávám se tedy s dvacetikorunou na parkoviště.

Zjišťuji však, že ptát se lidí na parkovišti, jestli náhodou nemají nějaké drobné, není ideální. Po úpravě otázky se přístup lidí sice mění ve vlídnější, úspěch se však nedostavuje. Nejblíž se dostávám, když mi postarší muž ve flanelce sděluje, že „nemá dvacku, ale má vosmnáct ve dvoukorunách“. S žádostí o menší mince tedy vcházím do obchodu a dostává se mi něčeho úplně jiného. Získávám zbrusu nový žeton na košík a můj život dává opět smysl. S novým přívalem energie až skoro běžím pro velký koš. Když při třetím vstupu do prodejny zjišťuji, že mi aktivní obsluha v mezičase neodnesla schované poklady, a já tak celý nákup zvládám při návštěvě pouhých dvou regálů, se mě zmocňuje pocit radosti.

Dojatý tahám poslední láhev Coca-Coly z palety cukru moučky a jedna z procházejících zaměstnankyň mi děkuje, že to uklízím. Lidé jsou prý občas hrozní. „Jo, to jsou,“ vzdychám.

O autorovi:

Dnes se o lidech jako já říká, že jsou zatíženi aktivní participací na veřejném dění. Já jsem prostě zvědavý a ukecaný. Vzhledem k tomu, že studuji politologii a žurnalistiku, celkem to sedí. Každý rok v květnu se pak věnuji hokejovému koučování a mám i jednu nechutnou libůstku - občas koukám na TV Barrandov. Nesuďte mě... Díky, že jste tady. :)

2 komentáře

  1. Pavel 4. 2. 2020 v 12:23 - Odpovědět

    Buchare, Buchare, do teď jsem si myslel, že to dělají nějaké zlobivé děti, které chtějí rozčílit ty brigádníky, kteří jsou tam na doplňování zboží, ale to jsi byl vždycky ty. Ty ty ty, ty jeden…..Buchare

    • Jan Mazáč 5. 2. 2020 v 14:05 - Odpovědět

      Pavle, nemusíte se bát, vše už je v jednání. Vladimírovi plánujeme dát trest v podobě velice zamračených obličejů a začínání každé vzájemné konverzace slovy „I ty jeden!“

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím