Fejeton: Láska kytkám nestačí

Autor |2020-07-01T15:16:32+02:0030. června, 2020|Sloupky|

Mojí první pokojovou kytkou byl fíkus. Vydržel docela dlouho. Umřel někdy kolem mého dvanáctého roku života. Tehdy totiž máma usoudila, že už jsem dostatečně velká, abych si kytky zalévala sama. Od té doby jsem se pokoušela pěstovat kdeco. Pokojové kytky, sukulenty, zeleninu. Moje zahradnické nadšení nijak nezmírnil ani fakt, že všechno dříve či později – to v případě sukulentů – umřelo.

S příchodem koronaviru a následnou karanténou jsem se rozhodla své pěstitelské schopnosti rozšířit. Proč se něco nepřiučit od mámy? Všechno jí roste moc hezky. Kurz správné péče o rostliny jsme zahájily přesazováním cukety. Venku už bylo teplo, nejvyšší čas vytáhnout cuketu ze skleníku. S nadšením jsem ji zasadila do země a těšila se, že mi konečně něco vyroste. Druhý den mě ale čekalo silné zklamání. Kde ještě včera rostly tři zelené listy, trčel do nebe jen okousaný stonek. Mámina cuketa byla v pořádku. Noční návštěvník – zřejmě srnka – pravděpodobně odvodil, kdo z nás je lepší pěstitel.

Zelenina mi asi není souzená, napadlo mě. Nejvyšší čas vrátit se k pokojovkám. Od spolužačky jsem v maturitním ročníku na gymnáziu dostala malinké aloe vera. „Za pár měsíců ti vyroste,“ slibovala. Od zkoušky dospělosti uplynuly už dva roky a moje aloe bylo pořád miminko. A ještě k tomu umírající. Nejvyšší čas s ním něco udělat.

Přivezla jsem ho tedy kolegovi do práce. „Vždyť je to sukulent, nepotřebuje žádnou péči,“ tvrdil přesvědčeně, než rostlinu uviděl. Pak mi ji s nešťastným výrazem pomohl alespoň přesadit. „Hlavně už mu, prosím tě, nepolámej žádný další list,“ kladl mi na srdce. Je asi zbytečné říkat, že to už po pár týdnech – při stěhování – jeden odnesl.

Před pár dny jsem oslavila jednadvacáté narozeniny a do mé sbírky kytek v květináčích přibyl fíkus benjamín a roztomilá zelená věc, kterou neumím pojmenovat. Fíkusu už stihly upadnout tři z pěti listů, roztomilá zelená věc se zatím statečně drží. Co s nimi bude dál? Nemám tušení. Jedno je ale jisté: Když už ne tu správnou péči, dostanou ode mě alespoň obrovské množství lásky. A to minimálně do doby, než zase umřou.

O autorovi:

Na světě existují přesně dvě věci, které alespoň trochu umím- společenský tanec a psaní. Na druhou stranu je jich taky spousta, co nezvládám. Třeba být aspoň chvilku zticha. Baví mě lidi, večery, co se protáhnou až do rána, a život sám o sobě. Koneckonců, beru si od něj jen to, co chci. A pokaždé to stojí za to.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím