Fejeton: Kouření se stává výsadou bohatých

Autor |2020-05-30T14:09:44+02:0029. května, 2020|Sloupky|

V uplynulých dnech se na internetu objevila zpráva o nárůstu spotřební daně na cigarety. Já – jakožto naprostý nekuřák a člověk, který pomalu ani neví, jak cigareta vypadá – jsem tedy informaci příliš neřešila a pokračovala ve čtení horoskopů na květen. Média o zvyšování spotřební daně na cigarety a alkohol píšou neustále. Jedná se o jeden ze záchranných bodů všech novinářů, které už omrzelo psát o počtu nakažených koronavirem, vysazování stromů na Moravském náměstí v Brně či zavařování okurek. Něco pravdy však na zmíněné nové informaci je.

Ve čtvrteční podvečer poprvé po několika týdnech s kamarády vyrážím posedět do restauračního zařízení k doušku perlivé vody. Náplní večera je samozřejmě aktuální politická situace v Dominikánské republice a přínos Richarda Feynmana do oboru kvantové mechaniky. Takový klasický vysokoškolský večer. Právě dnes se však rozhoduji pořídit si ďáblovy kouřové tyčinky – nebo jak se jim říká, protože to jako zapřisáhlý nekuřák logicky nevím. Poprosila mě o ně kamarádka, které neustále opakuji, že si kouřením strašně ničí zdraví a poškozuje plíce. Byť sama tvrdí, že jí neutralizují poškození jater z počtu vypitých piv a ještě chrání před koronavirem.

Se stokorunou v ruce tedy jdu do trafiky a očekávám, že se mi zpět vrátí pár drobných. S menším příhozem z peněženky tak ještě zbude na malé pivo. Přicházím tedy do trafiky a zmateně říkám – protože jsem stále nekuřák – snad nejlevnější značku cigaret. Zároveň podávám paní za kasou zmuchlanou stokorunu. „Ještě tři koruny a občanku mladá paní,“ ozývá se mi nazpět. Takový infarkt mě naposledy zastihl, když jsem na vlastní oči viděla umírat Severuse Snapea. Otřesný čin Voldemorta s Nagini mě hodně zasáhl a i po letech to na levé straně hrudníku bolí pořád stejně. „Prosím?“ ptám se opatrně. Jsem přesvědčená, že jsem musela špatně slyšet. „No nemyslete si, že vám prodám cigarety bez občanky,“ sjíždí mě prodavačka důležitým pohledem.

Upřímně, kontrola věku už mě nepřekvapuje. Je pro mě nepředstavitelným dobrodružstvím jít si v teplácích a bez občanky koupit pivo v plechu, i když je to už po několika letech trochu ohrané. Mé překvapení ovšem nesměřuje k žádosti o doklad totožnosti, ale k ceně těch malých papírků plněných sušenými listy, které ještě nedávno stály kolem šedesáti korun. Nebo teda alespoň co jsem slyšela, jako nekuřák nevím, že? Sto tři korun českých! Jakožto chudá studentka tedy hrdě pronáším: „Ne, raději knihu!“ A užaslá kráčím zpět za kamarády na panáka. Hlavou se mi honí myšlenka, že se původní kouření pro všechny mění spíš na výsadu bohatých.

Cigarety tak vzhledem k rostoucí spotřební dani, kuřáky buď zrujnuje, nebo donutí pracovat dvakrát tvrději. Což mi je vlastně úplně jedno, protože já přece kuřákem nejsem.

O autorovi:

Prý jsem často nad věcí a moc mluvím. Život se prostě nemá brát tak vážně a je potřeba toho hodně říct. K tomu si ještě občas zazpívám a čas od času i něco napíšu.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím