Fejeton: Jak se vymýšlí článek pro Denní chleba

Autor |2020-12-22T18:03:50+01:0021. prosince, 2020|Sloupky|

Už tomu pár týdnů bude, co jsem si jen tak sepsal svůj první článek a v Denním chlebu byli tak hodní a po menších, zejména gramatických, úpravách svolili k jeho vydání. Nicméně byť nejsem stálou redaktorskou strukturou ve výše zmíněném plátku, a mám tak jistou volnost v pravidelnosti mých příspěvků, cítím jistou potřebu něco opět sepsat. No jo, jenže co?

O čem bych asi tak mohl napsat? Chtělo by to něco vtipného, jelikož já ve vážném stylu psát neumím. Co takhle napsat o tom, jak jsem před nějakou dobou jel v šalině (mimochodem slovo „šalina“ mi můj textový editor neoznačuje jako gramaticky špatné, což je velmi zajímavé) a přes rameno nesl pytel s dvěma sty rohlíků a nějaký malý synáček se ptal své maminky: „Mamí, koupíš rohlík?“ Načež máma odpověděla: „Ano, to víš, že jo. Koupím.“ Malý klučina pak pokračoval: „A mami, koupíš mi jich taky tolik?“ a jeho maminka mu rychle odpověděla: „Ne, tolik fakt ne.“ Cožpak o to, vtipné to samo o sobě je, ale bohužel příliš krátké. To byla jen epizoda a natáhnout ji už asi ani nepůjde. I složení minerálky, kterou mám momentálně na stole, má víc slov.

Co tedy napsat o, no, o tom. To mi chcete, vážení čtenáři, říct, že jsem právě zapomněl vtipnou situaci, která se mi stala? To snad ne! No já si časem vzpomenu. Jo časem, to známe. Tak co něco na aktuální politickou situaci? Nějaký komentář? To by nešlo. Jednak nejsem žádný Pulitzer, potom moji chlebodárci již politického komentátora mají a nakonec – řekněme si to upřímně – vtipně komentovat politickou scénu je nadbytečné.

V bakalářské práce taky mimo jiné procházím československý tisk z roku 1938. Občas v něm člověk narazí na zajímavé věci. Třeba to jak jednou přišel do restaurace jakýsi muž, posadil se a objednal si. Jenže po nějakém čase si číšník všiml, že na jeho místě sedí někdo jiný. Číšníkovi to nedalo a zjistil, že onen muž je jeden a ten samý, jen má vousy. Přivolal proto policii, která zjistila, že dotyčný byl podvodník s obrazy. A na otázku proč si lepí vousy odpověděl, že si je lepí proto, aby jej nepoznala děvčata, se kterými navázal chvilkovou známost. To by mohlo být vskutku zajímavé a vtipné. Možná asi ano, ale článek z toho sepíšu jak? Asi nijak, odpovídám si.

Tak tady je prosím vidět, jak je těžké napsat – teda což napsat, ale hlavně vymyslet – nějaký článek. A to říkám já, člověk, který si píše, kdy se mu zachce. Co mají říkat redaktoři z Denního chleba, pro které je psaní článků denním chlebem. Smekám tedy před nimi svůj klobouk a hluboce se klaním, avšak zase se rychle narovnávám, neboť by mi jinak vypadaly všechny moje vědomosti z hlavy. A jak si tak uvažuji, tak mě napadá, že už asi vím, co napíšu. Napíšu článek, který ten web určitě ještě neviděl.

autor: Šimon Mašek

O autorovi:

I am the creator of this web. All content I made is for testing purpose.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím