Fejeton: Jak jsme měnili vložku

Autor |2020-11-02T19:28:46+01:0031. října, 2020|Sloupky|

Když vložku přivezl nákladní automobil – a podotýkám, že šlo o vložku krbovou – a bodrý chlapík ji složil k chodníku, šlo o zdánlivě lehký balíček. Brzy jsme se třemi nápomocnými kamarády zjistili, že k uražení asi třiceti metrů k místu budoucího krbu budou čtyři dospělí muži pro transport tak akorát. Bál jsem se představy, jak by asi stěhování vypadalo za absence byť jednoho člena týmu. A ještě větší obavy mě přepadly ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že na výsledné umístění vložky budeme už jen dva – otec, a k mému neštěstí i já.

Dovolím si přiblížit práci s otcem. Pokud jde o postupy a pracovní strategie, vypozoroval jsem u něj dvě polohy: buřič a myslitel. Při práci s otcem vznikají takové slovní novotvary, že nebýt jejich nevalné úrovně, slušelo by se je připsat do obrozeneckých slovníků. Někdy pak otce také podezřívám, že ve škole chyběl na přísloví a trochu si poupravil známé heslo na „zkus řezat a pak si změř, jestli ses trefil.“ Jak asi lze tušit, právě jsem popsal fázi buřiče. Myslitel na řadu přichází ve chvíli, kdy už je otec příliš unavený, aby byl buřičem. Zamyšleně pak hledí na naše dosavadní výkony, případně je nezaujatě z pohledu třetí osoby komentuje. To se však tentokrát nestalo. Po rozbombardování obývacího pokoje a hádkách na téma, zda umím zametat a jestli by mohl být tak laskav a nechovat se jako slon v porcelánu, jsme si nachystali místo budoucího spočinutí krbu. Další den pak konečně započal přesun topného tělesa pomocí hydraulického heveru.

Prostoj ovšem zapříčinil moment, kdy se krb rozhodl, že se vydá vlastní cestou. A když říkám prostoj, myslím to doslova. K otcovu neštěstí totiž cíl cesty ležel někde u kořene palce jeho nohy a tam se zařízení rozhodlo stát s očekáváním dalšího vývoje. U nás v rodině platí jedna zásada. Zazní-li z úst hlavy rodiny více než dvě slova nevalné lingvistické hodnoty a vulgárního významu, je dobré vzdálit se. Tak jsem učinil tentokrát preventivně i já, zapomenuvši na skutečnost, že se otec ocitl v zajetí topného tělesa. Byl jsem tedy povolán velmi rychle zpět větami, jejichž přesné znění nehodlám uvádět. Ačkoli otec následně nezvolil přesně tuto formulaci, z druhé části jeho projevu jsem vytušil, že by byl neskonale vděčný, kdybych jakýmkoli způsobem odstranil přebývajících 200 kilogramů z jeho chodidla. Nezbývalo mi tudíž nic jiného než se o to pokusit.

Abych dlouho nenapínal, vložku se nám nakonec podařilo usadit, a to výjimečně i bez větších hádek a konfliktů. Pominu-li fakt, že jsem několikrát hystericky pohrozil svým odchodem a otec mi v takových momentech neváhal poskytnout poměrně přesnou lokaci, kam se mohu vydat. Vše jsme tedy zvládli a dokonce jsme i nachystali trubky ke kotli a posunuli komín. Nutno však dodat, že z profesního hlediska – on jako elektrikář a já jako vysokoškolák – se s otcem necítíme jako zcela kvalifikovaní. Nikdo nám však při pohledu na výsledek nemůže upřít dávku kreativity. V úterý má přijít topenář na zapojení trubek. Ten bude koukat. Já se ovšem nehodlám zúčastnit. Dobrovolně jsem se přihlásil, že tentokrát budu před cizími za blbce, který to udělal špatně, já. A u toho být nemusím.

O autorovi:

Studuji politologii, ale touha být novinářem někde v hloubi duše zůstala, jelikož žurnalistiku mám vystudovanou. Nejčastěji sice píšu o politice, ale jak už to tak bývá, řekněte mi, co vás trápí, a já si na to udělám názor. Říká se, že není víc, než když studujete nebo v práci děláte, co vás baví. Mám to štěstí, že znám obojí. A to hlavně díky vám - čtenářům. Bez vás by to fakt nebylo ono! ‘Lidé, čtěte!’ praví slavná věta. ‘Čtěte Denní chleba!’ dovolím si dodat.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím