Fejeton: Cesta do hlubin študákovy duše

Autor |2019-11-02T12:39:20+01:001. listopadu, 2019|Sloupky|

Při mé nedávné návštěvě školy, což je poslední dobou vskutku ojedinělá událost, jsem se na přednášce pokusila neusnout a pozorovala, co se děje v sále. Naskytl se mi opravdu nádherný pohled. Studenty šlo rozdělit na pomyslné čtyři skupiny.

První skupině snaživců se line mírný kouř z klávesnice u notebooku, jak se horlivě snaží počítat všechno, co přednášející vypustí z úst. Někteří dokonce zkouší předvídat a píší si látku snad dřív, než ji vůbec učitel vyřkne nahlas. Snaživci se vyznačují stoprocentní docházkou, zkouškami s nejlepším hodnocením a seminárními pracemi, které jsou odevzdané už měsíc před termínem. Podezřívám je, že si ve svém volném čase čtou povinnou literaturu a mění si pozadí v Informačním systému školy. Všechny zmíněné aktivity dělají ve školní knihovně a u toho se potichu ďábelsky smějí.

Druhá skupina vesměs průměrných studentů je strategicky rozmístěná po sále, ovšem v menším počtu než skupina první. Průměrní už pochopili, že není potřeba chodit do školy pokaždé, ale jen si pak látku doplnit. Poznámky většinou získávají od snaživců. Do knihovny zavítají také, častěji však kvůli tichu, ve kterém se dá docela dobře odpočinout, nebo si stáhnout potřebné poznámky.

Třetí skupina flegmatiků nebo také šťastlivců člověk pozná na první pohled. Při vstupu do sálu se doslova vsunou na první volné místo, zaujmou pohodlnou pozici a na přednášejícího se dívají pohledem „Tak ukaž, co umíš frajere.“ Do půl hodiny většinou ztrácí pozornost. Na jejich lavici leží mobil, pití, sluchátka a Tatranka. S tím si vystačí, většinou po dobu celého studia. Mají spoustu kamarádů z předchozí skupiny, tudíž mají vždy všechny poznámky a naprosto v pořádku. U zkoušek pak většinou sází na štěstí, které jim přeje. Školu navštěvují průměrně třikrát do měsíce, čehož si nikdo nevšimne, jelikož tak či tak nic nedělají. Seminární práce odevzdávají hodinu před termínem a při lepším hodnocení, než čekají, odchází do restauračních zařízení, které poté opouští v brzkých ranních hodinách.

Čtvrtá skupina lze charakterizovat jako tragédy. Do školy zavítají asi dvakrát za semestr, a i tak pokaždé tiše pláčou. Jakmile vstoupí do sálu, okamžitě usínají, proto většinou sedí na krajích posledních řad. S sebou mívají pouze kávu a mobil, dokonce i psací potřeby na podepsání prezenční listiny si půjčují. Po dvou hodinách přednášky absolutně neví, na jakém předmětu byli, poznámky mají pouze z první hodiny a zkoušky skládají na třetí pokus. Seminární práce odevzdávají v posledních minutách a s opoceným čelem. Výsledky jsou nejisté. Když mají prozradit název studovaného oboru, většinou raději utečou, než aby museli přemýšlet. Denní menu v místním bufetu však umí nazpaměť.

Přednášející se většinou také dají zařadit do dvou skupin. Ti, kteří mají podklad k výkladu v podobě prezentací plných fotek, grafů a doplňujících informací. Výklad přednáší zajímavých způsobem, mění barvu a polohu hlasu, ptají se na doplňující informace a přidávají své osobní názory a zkušenosti. O druhé skupině přednášejících raději jindy.

O autorovi:

Prý jsem často nad věcí a moc mluvím. Život se prostě nemá brát tak vážně a je potřeba toho hodně říct. K tomu si ještě občas zazpívám a čas od času i něco napíšu.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím