• Akční pondělí. Foto: Kurt Bauschardt, Flickr.

Fejeton: Akční pondělí

Autor |2019-10-18T19:14:46+02:0017. října, 2019|Sloupky|

Mám ráda slevy. Člověk sežene věc za cenu, která její hodnotu nepřevyšuje stokrát, ale jen padesátkrát. A to se vyplatí. Jednou jsem si při prohlížení letáku nejmenovaného obchodního řetězce všimla krásné bundy, kterou jsem v tu chvíli vážně potřebovala. Takže bundu mám vybranou, akce je od pondělí, krásně to stíhám na otevírací dobu obchodu a pak rychle do školy. Jak naivní jsem byla.

V osudný den ráno čekám kvůli dopravní zácpě půl hodiny na autobus. Nenechávám si tím ale zkazit náladu. S příjezdem autobusu, který je doslova až po střechu narvaný, se proto snažím s úsměvem dostat dovnitř. Mačkám tlačítko, dveře se otevírají a na mě v tu chvíli, s velmi peprnými nadávkami, vypadává asi pět lidí. Než se všichni dostanou zpět dovnitř, uplyne dalších pět minut. Počet nastupujících, kteří jsou svévolně vcucnutí do davu uvnitř, je totiž přímo úměrný počtu lidí, kteří z autobusu kvůli daným nastupujícím vypadávají. Tento proces se tak stává začarovaným kruhem, jenž může přerušit pouze řidič. Řidič se ale zrovna snaží vytlačit další cestující z kabiny. Jednoho pána dokonce odmotává od volantu, kam skočil kvůli volnému prostoru a možnosti uloupení posledního zbytku kyslíku pro sebe. V tu chvíli se mi vybavuje slovní spojení napsané na letáku – Akční pondělí. A s mou zkušeností nabývá úplně jiného významu.

Konečně přijíždíme k obchodu, dveře se otevírají a autobus vyplivuje dav. Včetně mě. Před obchodem stojí hlouček lidí s věkovým průměrem asi devadesáti let. Stále ještě s úsměvem se mezi ně řadím a trpělivě čekám, až se dveře otevřou. Přesně v sedm hodin se tak děje a otevírá se scéna, která povyšuje výraz Akční pondělí na další úroveň. Přítomné dámy, opírající se o hole u zábradlí a vypadající, že se otevření obchodu nedožijí, najednou zvedají oči, chytají hole pod paže, nasazují Zátopkův sprint a běží dovnitř. Následují je pánové na invalidním vozíku, kteří s ďábelským smíchem válcují ty nejpomalejší. V obchodě pak zboží lítá vzduchem. Mléka, vajíčka, konzervy, umělé květiny na hrob a další nezbytně důležité věci sleduji zleva doprava i nad hlavou. V tu chvíli se mi v hlavě nově uspořádávají priority. Ve snaze o záchranu holého života tedy propočítávám nejkratší trasu ke koši se zbožím, které chci koupit, a pak rychle pryč. Úsměv mi ale mizí z tváře. Věci jsou přeházené ze strany na stranu, poházené po zemi a někteří si je dokonce začali zkoušet na místě. Kolem mě běhá paní se sekačkou, protože nevěřila, že by za ty peníze vážně sekala trávu. Vzteky ji pak odhazuje stranou. Bunda! To je ona! Rychle ji beru, tisknu k sobě a se zavřenýma očima si razím cestu džunglí slev a akcí. Přeskakuji dámy, které se ještě u pokladny perou o poslední hladkou mouku, vrhám se prodavačce do náručí a se slzou na víčku jí předávám kreditní kartu. Při odchodu jí ještě radostí z přežití objímám a vybíhám z obchodu.

Nad zjištěním po návratu domů, že jsem si místo bundy odnesla akční set růžových tepláčků pro kojence a cesta mě čeká znovu, brečím ještě teď.

O autorovi:

Prý jsem často nad věcí a moc mluvím. Život se prostě nemá brát tak vážně a je potřeba toho hodně říct. K tomu si ještě občas zazpívám a čas od času i něco napíšu.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím