Deník: Studium v Petrohradě – ruský ráj to na pohled?

Autor |2019-09-23T21:46:53+02:006. srpna, 2019|Sloupky|

Cestovat do Ruska není žádný med, a to ani za studijními účely. Obzvlášť pokud se odhodláte sepsat sebrané spisy, zápisky nebo aspoň SMSku o své cestě. A ještě hůř to dopadne, když jsou na to dva. Jak se to povedlo dvěma studentům politologie, kteří ze své cesty nezávisle na sobě zhotovili texty, splácali je dohromady a třetímu cestovateli o tomto (možná až příliš) ambiciózním plánu radši vůbec neřekli? To se dozvíte v článku Nikolase Dohnala a Vladimíra Buchara.

P. S.: Promiň, Jirko…

 

První dny – objevujeme a zvykáme si

ND: Než jsem spolu s kolegy Vladimírem Bucharem a Jiřím Zábršem (rovněž z katedry politologie) vyjel na letní školu do Petrohradu, podobně jako oni jsem byl velmi skeptický vůči samotnému programu. Ano, samozřejmě, že jsem se těšil na překrásný Petrohrad, ale ve vztahu k výuce jsem si držel chladná očekávání. I když samotný název z překladu „Současná ruská politika“ zněl poměrně nevinně, nemohl jsem se ubránit pocitu, že se bude jednat o jasnou Putinovu propagandu. Nebyl to navíc jen můj pocit, stejně se na věc dívali i někteří kantoři.

VB: Když jsem přijížděl na letní kurz do Petrohradu, měl jsem neotřesitelnou představu o tom, jak bude město – a hlavně naše ubytování – vypadat. Nemohl jsem se mýlit víc. Slova naší průvodkyně, že jde o nejlepší koleje v celém Rusku, nás (nebo alespoň mě) trochu vyděsila. Jsem asi zhýčkaný, ale nestydím se říct, že to byl trochu šok. Obzvlášť když nás informovali, že spolu nebudeme v jednom pokoji. Když jsem přišel na pokoj, který mi byl přidělen, zmocnil se mě zvláštní pocit. Přišlo mi, že jsem přišel do bytu člověka hodně dlouho žijícího životem poustevníka.

ND: Jaké je to vlastně studovat politologii v Rusku? Na první pohled otázka na tělo, která zároveň vybízí k jednoznačné odpovědi. Člověka totiž musí ihned napadnout povaha současného režimu připomínající staré „samoděržaví“. A není tedy potřeba ani vysvětlovat, že podmínky pro studium politologie v takovém režimu nebývají zrovna nejlepší. Politologie v sobě totiž obvykle nese svobodnou debatu s možností svévolné kritiky čehokoliv kdykoliv, pohled na politiku z více úhlů nebo nabídku vlastních idejí na uspořádání státu. Hned ze začátku mě ale mile překvapilo, jak byla vedená výuka. Na první hodině se v místnosti objevil od pohledu mladý doktor politologie Ivan s perfektní angličtinou. Slibný začátek na ruské poměry…

Druhá fáze – nevycházíme z úžasu

ND: Nejprve nám lektor sdělil, co po nás bude chtít k úspěšnému zakončení jeho kurzu. V zásadě klasika – závěrečný test a aktivita v hodině. Nezapomněl také dodat, že nám vždy před hodinou pošle literaturu k pročtení. Až příjemně jsem se zděsil, když mi na e-mail došla analýza od organizace Freedom House, která si klade za cíl hodnotit kvalitu demokracie v jednotlivých zemích. V analýze se na adresu současného režimu samozřejmě střídala jedna kritika za druhou. Nemohl jsem věřit vlastním očím, že nám něco takového poslal sám ruský učitel. Podle již zmíněné analýzy je akademická svoboda stále omezována, což bylo několikrát doprovázeno silným tlakem na některé vzdělávací instituce. Univerzita „Higher School of Economics“, na které jsme měli možnost studovat my, má asi ochranný status.

VB: Náš lektor Ivan Grigoriev mě ani další dny nepřestával překvapovat. Když nám na první hodinu poslal článek mezinárodní organizace s výsledkem, že Rusko je nedemokratické, bylo nám to divné. S konstatováním, že za Stalina umíraly miliony lidí v koncentrácích a vznesením pochybnosti nad demokratičností dnešního Ruska, jsme pochopili, že asi nejde o běžnou ruskou univerzitu. Lekce, kafe, oběd, knihovna. Nový režim, který jsme počínaje druhým dnem zavedli, měl něco do sebe. Strategické porady a plánování. I to je potřeba. Doufali jsme, že u toho třeba zbude i čas na uvědomění si, že jsme v Rusku. V místě, kam se dostane zlomek Evropanů. V místě, kde dávají dobrou noc medvědi. Nebo baba z recepce, to už vyjde podobně…

Už jsme tu jako doma

ND: Mimo studijní čas jsme si užívali úchvatného prostředí jedinečného Petrohradu. Město je tak ohromující, že mu i odpustím tu posedlost Leninem všude kolem (jeho soše, bustě nebo obrazu se prakticky nelze vyhnout). Pořád v něm jde cítit duch osvícenství od Petra Velikého a Kateřiny II., kteří chtěli Rusko přiblížit západu. To proto ty parky připomínající Versailles, nekončící mosty přes Něvu podobné Londýnu a nádherné památky jako ve Vídni. Člověk má zkrátka pocit, jako by ani nebyl v Rusku. Jako by to město někdo ukradl a převezl ho sem.

VB: Jestli spálené jídlo má znamenat krásu, tak nás ani vlastní mámy po konzumaci snídaně za první dva dny nepoznají. Zkrátka ruská cibule není tolik uzpůsobena k jídlu, jako spíš ke zbožnému obdivu, že je v domě vůbec nějaké jídlo. Nejen komunisté se však poučili z krizového vývoje. I my jsme se zařídili podle minulosti a třetí den ráno byla cibulka prostě skvělá. Cestu už umíme pomalu zpaměti, jen nemusel být ten déšť po východu z metra. Zmokli jsme jak psi a ještě další tři hodiny jsme pomalu a v tichosti usychali. Na to, že jsme tu na jedenáct dní čistého času, máme volná jen pramálo. Respektive máme jej více než dost, ale rozhodli jsme se ho naplno využít, protože válet se na gauči a kopat se do zadnice můžeme i doma.

 

Kdo se ztratil v metru a proč Rusové milují Lenina? O tom zase třeba příště…

Nikolas Dohnal, Vladimír Buchar

O autorovi:

Studuji politologii, ale touha být novinářem někde v hloubi duše zůstala, jelikož žurnalistiku mám vystudovanou. Nejčastěji sice píšu o politice, ale jak už to tak bývá, řekněte mi, co vás trápí, a já si na to udělám názor. Říká se, že není víc, než když studujete nebo v práci děláte, co vás baví. Mám to štěstí, že znám obojí. A to hlavně díky vám - čtenářům. Bez vás by to fakt nebylo ono! ‘Lidé, čtěte!’ praví slavná věta. ‘Čtěte Denní chleba!’ dovolím si dodat.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím