Báseň: Zamyšlení zdrogovaného přítele

Autor |2019-11-05T11:12:48+01:0021. srpna, 2019|Básně|

Přišel jsem domů a tam sněhulák,

dřív jezdil s tankem, dnes je zabiják.

Nevím, kde vzal se, asi z východu,

na daně v Česku získal výhodu.

 

Proto se rozhod tady usadit,

přinést mi dříví, banjo naladit.

Byl jsem mu vděčný, uvařil jsem čaj,

postavil před něj zvláštní jinotaj.

 

„Kulatá krychle, válec na placku,

já rady nechci, čekám na lásku.

Přítel mi řekl kdysi na plácku,

k ničemu nejsi, snad jen na facku.“

 

Co o tom soudíš, bílý soudruhu?

Sednout si na strop nebo na duhu?

Nevyšlo by to třeba nastejno,

když je u přátel stejně zavřeno?

 

Někdy chci nebýt, někdy litovat,

většinou se však snažím slibovat.

Sliby, co nesou velké poselství,

o tom, jak silné smí být přátelství.

 

Sněhulák setřel slzu z uhlíku,

pak mi řek ještě, než vzal za kliku

„Vždyť nejsi jiný, “ a šel do nebe,

„Přestaň už myslet jenom na sebe.“

O autorovi:

Dnes se o lidech jako já říká, že jsou zatíženi aktivní participací na veřejném dění. Já jsem prostě zvědavý a ukecaný. Vzhledem k tomu, že studuji politologii a žurnalistiku, celkem to sedí. Každý rok v květnu se pak věnuji hokejovému koučování a mám i jednu nechutnou libůstku - občas koukám na TV Barrandov. Nesuďte mě... Díky, že jste tady. :)

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím