Báseň: Zamyšlení zdrogovaného přítele

Autor |2019-11-05T11:12:48+01:0021. srpna, 2019|Básně|

Přišel jsem domů a tam sněhulák,

dřív jezdil s tankem, dnes je zabiják.

Nevím, kde vzal se, asi z východu,

na daně v Česku získal výhodu.

 

Proto se rozhod tady usadit,

přinést mi dříví, banjo naladit.

Byl jsem mu vděčný, uvařil jsem čaj,

postavil před něj zvláštní jinotaj.

 

„Kulatá krychle, válec na placku,

já rady nechci, čekám na lásku.

Přítel mi řekl kdysi na plácku,

k ničemu nejsi, snad jen na facku.“

 

Co o tom soudíš, bílý soudruhu?

Sednout si na strop nebo na duhu?

Nevyšlo by to třeba nastejno,

když je u přátel stejně zavřeno?

 

Někdy chci nebýt, někdy litovat,

většinou se však snažím slibovat.

Sliby, co nesou velké poselství,

o tom, jak silné smí být přátelství.

 

Sněhulák setřel slzu z uhlíku,

pak mi řek ještě, než vzal za kliku

„Vždyť nejsi jiný, “ a šel do nebe,

„Přestaň už myslet jenom na sebe.“

O autorovi:

Studuji politologii, ale touha být novinářem někde v hloubi duše zůstala, jelikož žurnalistiku mám vystudovanou. Nejčastěji sice píšu o politice, ale jak už to tak bývá, řekněte mi, co vás trápí, a já si na to udělám názor. Říká se, že není víc, než když studujete nebo v práci děláte, co vás baví. Mám to štěstí, že znám obojí. A to hlavně díky vám - čtenářům. Bez vás by to fakt nebylo ono! ‘Lidé, čtěte!’ praví slavná věta. ‘Čtěte Denní chleba!’ dovolím si dodat.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím