Vždycky jsem byl poutníkem
Co putoval od rozcestí k rozcestí
Cílem cesty byly jen další možnosti
Otevřít co nejvíc dveří
Ochutnat co nejvíc jídel
Někdy si spálíš pusu
Za některými dveřmi je jen zeď
Ale vždycky jsem miloval ten pocit
Těch možností
Ničím neomezovaný
Dítě svobody
Teď musí sedět doma
Bez přátel
Bez cest
Bez rozcestí
Bez možnosti si zítra ráno sbalit batoh a vyrazit
Třeba do milovaný Budapeště
Byl jsem tam tolikrát, že už mě tam nic nepřekvapí
Ale nikdy mě nenapadlo, že tam nebudu moct
Ani na otočku
Potřeboval bych se nadechnout
Jiného ovzduší
Ne toho na druhý straně světa
Ne toho v parku
Ne toho pražskýho
Ne toho doma
Ne toho v horách
Toho svobodného
Napsat komentář